1. Sulki & Min Choi

              TC&AM&RP

            2. BB: Jaký máte jako designéři z praxe vztah ke vzdělávání?

              SC: V roce 2003 jsem absolvovala Yale, potom jsem strávila 2 roky na Akademii Jana van Eycka v Maastrichtu a vrátila jsem se do Soulu, kde jsme společně s Minem v roce 2005 založili vlastní praxi, i když jsme spolu vlastně pracovali už v Maastrichtu. A v roce 2006 jsem začala vyučovat, takže tyto dvě činnosti se u mě zhruba prolínají a překrývají. Téměř vždycky jsem byla spojená s nějakou školou, ať už jako studentka nebo vyučující.

              MC: Vyučování pro mě představuje důležitý zdroj příjmů, víc než cokoliv jiného. Díky relativní stabilitě, kterou nabízí, si tak mohu více vybírat, které zakázky přijmu. Takže moje designérská praxe z výuky doslova těží, ale můj vztah není jen čistě cynický. Já a Sulki patříme dnes v Koreji  k několika málo univerzitním vyučujícím, kteří pracují na plný úvazek a zároveň mají svou vlastní praxi. Myslím, že když sám prakticky pracuji, mohu se jako vyučující víc uvolnit. Více se soustředím na své studenty a věnuji mnohem méně pozornosti akademickému politikaření nebo „úspěšnosti“ naší školy, ať už se tím myslí cokoliv. Nemám žádné ambice v akademické kariéře a to mi usnadňuje učení.

              BB: Oba už dlouho působíte v roli pedagogů v Jižní Koreji. Změnil se nějak během těch let váš přístup k učení? Mohli byste nám popsat, jak učíte?

              SC: Nejprve jsem se snažila učit to, co jsem se naučila na univerzitě. Ale když jsem začala učit na Kaywon School of Art and Design, což je dvouletý bakalářský program, musela jsem připravit i základní kurzy jako např. typografie. Nikdy předtím jsem na studiích typografii neměla, takže i pro mě samotnou to byl výukový proces. Při zpětném pohledu si však myslím, že jsem se zkrátka jen snažila vymyslet takový kurz, který by mě samotnou nepřestal v půlce semestru bavit. Jedním z nejúspěšnějších zadání, která jsem kdy studentům připravila, bylo Vymyslete proces tisku. Vymysleli jsme to společně s Minem. Řekněme, že neexistuje žádná technologie tisku a vy musíte nějakým způsobem najednou vyprodukovat sto identických kopií textu – co byste dělali? Požádali jsme studenty, aby každý z nich vymyslel jednoduchou tiskařskou techniku i fonty odpovídající danému postupu. Hlavním cílem bylo představit různé typografické formy a jejich vztah k materiální základně, což je u digitálních fontů těžko pochopitelné, pokud ovšem neznáte digitální kód. My jsme ale nechtěli pouze teoreticky analyzovat patky a apertury, namísto toho jsme studenty postavili před konkrétní situaci, kde se musí s těmito otázkami sami vypořádat tak, aby dosáhli konkrétních výsledků. Navíc to byla legrace, protože to samozřejmě znamenalo spoustu fyzického experimentování, dokonce i výkonů, někteří studenti používali vlastní tělo jako tiskařský lis.

              MC: Myslím si, že se změnil i způsob, jakým dávám svým studentům zpětnou vazbu. Když jsem začínal učit, snažil jsem se předávat co nejvíce z toho, co vím, a to včetně možných formálních nebo koncepčních řešení daných problémů. Když jsem měl pocit, že se student zadrhl, přicházel jsem s nejrůznějšími návrhy. „Co takhle změnit typ písma na nějaký neutrálnější?“ a tak podobně. Jenomže pak jsem najednou měl dojem, že v podstatě vytvářím jakési repliky sebe samého, anebo mě prostě přestalo bavit snažit se být lepší než moji studenti, takže jsem se rozhodl s konkrétními návrhy přestat. Namísto toho se teď snažím co nejpřesněji analyzovat, v čem vidím problém, tak, aby si sami mohli najít svoje řešení podle toho, jestli souhlasí s mojí diagnózou. Je to obtížné, protože musíte konceptualizovat a verbalizovat mnoho věcí, které jsou z podstaty vizuální. Já však myslím, že to za tu námahu stojí, jak pro mě, tak pro studenty. Doufám, že mají něco i z mého boje s tím, jak artikulovat problémy, které vidím v jejich pracích.

              BB: Oba dva jste absolventi magisterského programu v grafickém designu na Yale (2003 a 2002), který je poměrně hodně strukturovaný a názorově vyhraněný. Můžete shrnout své zkušenosti z univerzity v Yale? Jaký to mělo vliv na váš vlastní přístup ke vzdělávání a učení?

              SC: Program byl opravdu velice strukturovaný, ale nejsem si jistá, jak moc byl ve skutečnosti vyhraněný. Bylo tam tolik kurzů s tolika různými učiteli – když nic jiného, tak jsem měla dojem, že je tam snad až moc lidí s tolika rozličnými názory. Závěrečným požadavkem bylo prezentovat „ucelenou práci“ na diplomové výstavě. Měli jste za úkol vymyslet téma, myšlenku nebo metodologii, která by propojila a obsáhla veškeré vaše práce ze všech kurzů. Byla tam taková představa designéra jako „autora“, který předvádí konzistentní soubor svých zájmů, nebo zkoumá určité otázky napříč různými zadanými úkoly, a to nejen vytvářením obsahu, ale i tím, jakým způsobem k daným tématům přistupuje. Nepochybně to ovlivnilo způsob, jak pojímáme svoji praktickou práci.

              MC: Zpětně vidím, že to také byla lekce povýšení – či přebudování? – smyslu pro osobní styl. Do té míry, aby nám to jakožto male firmě pomohlo přežít ve „skutečném světě“. Ale vím, že nemohu uplatňovat stejný model tady v Koreji – tedy určitě ne u studentů bakalářských oborů, nebo alespoň ne ve stejné míře. Uvědomuji si, že mnozí z mých studentů se jednou stanou zaměstnanci ve firmách a že někdy budou dělat práci, která nemá s grafickým designem jako takovým vůbec nic společného. Přežít v takových firmách s tímto „autorským“ přístupem může být hodně obtížné. Ačkoliv jsem kritický ke společenské atmosféře, která nepřeje projevům individuality, nemohu vždy za každou cenu prosazovat při výuce svoje názory.

              BB: Vyzvali jsme vás, abyste pro tento ročník Bienále Brno připravili čítanku o vzdělávání v grafickém designu. Zareagovali jste publikací nazvanou Off -White Paper, představující analytický pohled do zákulisí Bienále Brno v uplynulém desetiletí. Objevili jste během práce na projektu něco sami pro sebe, něco, co vás překvapilo?

              MC: Tahle kniha je „analýzou“ jen v elementárním smyslu: Profesionální sociolog by se našemu úsilí musel smát! Výsledky v mnoha ohledech potvrzují předpoklady: nejvíce jsou zastoupeni čeští autoři (a to z dobrého důvodu), na scéně dominují německy mluvící země, atd. Bylo zde ale i několik překvapení. Jedním z nich je nedávný prudký vzestup Nizozemska jako země vzdělávání v oblasti designu.

              SC: Je také velmi zajímavé, že většina vystavujících, kteří v Nizozemsku studovali, původně pochází z jiných zemí. Podobnou tendenci můžeme zaznamenat také ve Velké Británii. Překvapilo nás velké zastoupení japonských designérů, početně hned za těmi českými, navíc absolutní většina z nich se narodila a studovala ve své rodné zemi. Celkové zastoupení pohlaví mezi vystavovateli je jedním velkým zklamáním, obzvláště u designérek asijského původu.

              MC: Nedávný vzestup určitých škol je také pozoruhodný. Máme šestnáct škol, z jejichž řad vzešlo během uplynulého desetiletí více než deset vystavujících, a celkový počet vystavujících z těchto škol se v roce 2012 od roku 2004 více než zdvojnásobil – téměř 70% celkového počtu přispěvatelů v tomto roce pochází právě z těchto šestnácti škol, tedy pokud jsou naše propočty správné. Uvádíme však pouze data, nevysvětlujeme je. Je na čtenářích, co si z toho všeho vyvodí. Na knize stále ještě pracujeme, všechny naše objevy zveřejníme na výstavě.

              BB: Jaké jste měli ve škole oblíbené předměty?

              SC: Na Yale jsem měla ráda interaktivní design. Myslím, že se mi líbila ona relativní čistota mechanismu akce – reakce – zpětná vazba, která se v té práci projevovala. V jistém smyslu to byl černobílý svět, kde se dalo velmi jednoznačně rozlišovat mezi tím, co funguje a co ne. A tak práce v takovémto světě byla velmi osvobozující, když všude kolem vás – v sebestředně zaměřených autorských kurzech – byla šeď.

              MC: Když jsem ještě studoval na univerzitě v Soulu, měl jsem rád kreslení a grafiku. Také jsem měl rád teoretické předměty – historii, filozofii a estetiku. Ani trochu se mi nelíbila základní typografie. Zdála se mi strašně nudná. Zdá se mi nudná i teď, když ji učím!

            3. Sulki & Min Choi (KR)

              Sulki & Min jsou grafičtí designéři z korejského Soulu. Sulki Choi vystudovala komunikační design na Chungang University (Jižní Korea) a Min Choi na Seoul National University (tamtéž). Oba získali magisterský titul v oboru grafického designu na Yale University, New Haven, USA. V letech 2003–2005 se věnovali výzkumu na Jan van Eyck Academie v nizozemském Maastrichtu. Od svého návratu do Soulu pracují Sulki & Min převážně v kulturní sféře; spolupracují s institucemi i s jednotlivci na vytváření jednotného vizuálního stylu, marketingových materiálů a publikací. V roce 2006 uspořádali svoji první samostatnou výstavu v Gallery Factory v Soulu a získali za ni výroční uměleckou cenu, kterou uděluje organizace Arts Council Korea. Účastnili se mnoha kolektivních výstav, které pořádal spolek Frankfurter Kunstverein, Moravská galerie v Brně, Bienále grafického designu v Ningbo, Projekt umění ve veřejném prostoru v Anyang, Centrum umění v Arko, Platform Seoul, Muzeum moderního umění v Gyeonggi, CCA Wattis Institute for Contemporary Arts v San Francisku, Walker Art Center v Minneapolisu a další. Vytvářejí a vydávají knihy ve svém vlastním vydavatelství Specter Press a často přitom spolupracují se současnými korejskými výtvarnými umělci a spisovateli. Sulki & Min pracovali jako grafičtí designéři pro BMW Guggenheim Lab, společný projekt Guggenheimovy nadace a BMW, po celé tři roky, kdy fungovala v New Yorku, Berlíně a Bombaji, a vytvořili pro ni interaktivní systém grafické identity založený na participaci online. V roce 2013 se Min Choi stal vedoucím kurátorem mezinárodního typografického bienále Typojanchi v Soulu. Oba se věnují výuce grafického designu a typografie – Sulki Choi na Kaywon School of Art & Design a Min Choi na University of Seoul.
          1. Publikace

            Bienálové Noviny

            letní a podzimní vydání

          2. Obsah

          3. LETNÍ VYDÁNÍ

            Rozhovory: Åbäke (GB)Francesco Spampinato poprvé uslyšel slovo Åbäke v roce 2002 v souvislosti s elektronickou hudbou Kitsuné, což je také typicky pařížská modní značka. Kitsuné je však jen jedna galaxie – vedlejší a ani ne zrovna typická – z Åbäke vesmíru, Londýnského designového studia, za nímž se skrývají Patrick Lacey, Benjamin Reichen, Kajsa Ståhl a Maki Suzuki. Absolventi Royal College of Art svoji činnost zahájili roku 2000 – od té doby se mezi jejich zákazníky počítají například British Council a Serpentine Gallery, spolupracovali s módními návrháři, jako je Hussein Chalayan a Maison Martin Margiela, s umělci, jako například Ryan Gander, Johanna Billing a Martino Gamper, i s kapelami, například Air a Daft Punk.

            Jak napovídá samotný název, Åbäke, což je švédské slovo pro něco velkého a těžkopádného, Francesco se domnívá, že skupina nese tíhu zakázkového designu jen proto, aby se zdokonalila v chápání pravidel a konvencí, které jindy velmi ráda dekonstruuje. Åbäke stojí také za meta-designovými projekty, které jsou nezávislé, transdisciplinární, přísně kolektivní a často participativní: digitální platforma pro dialog v architektuře Sexymachinery (2000–2008), relační kulinářských akce v Trattorii (2003), nakladatelský projekt Dent-De-Leone (2009), propaganda imaginárního Victoria & Alferd muzea (2010), a špionážní agentura Åffice Suzuki (2010).

            Åbäke neustále přitahuje pozornost uměleckého světa: svými projekty, z nichž většina rozhodně nesplňuje kritérium funkčnosti, vyvolávají otázky o tom, jak design vyjadřuje formy kulturního transferu. Nedílnou součástí jejich činnosti je také publikování, kurátorství, přednášení a vedení workshopů. Takže když Spampinato skupinu požádal, aby se stala součástí jeho knihy o uměleckých skupinách, Åbäke s tím souhlasili, pokud Francesco na oplátku napíše tento medailon a vloží do něj sebe, aby nebyl „bezautorský“, ve třetí osobě, čímž zpochybní roli kritika a podmínky, za kterých běžně spojuje intelektuální hodnoty a kulturní jevy.
            , Sulki & Min Choi (KR)Sulki & Min jsou grafičtí designéři z korejského Soulu. Sulki Choi vystudovala komunikační design na Chungang University (Jižní Korea) a Min Choi na Seoul National University (tamtéž). Oba získali magisterský titul v oboru grafického designu na Yale University, New Haven, USA. V letech 2003–2005 se věnovali výzkumu na Jan van Eyck Academie v nizozemském Maastrichtu. Od svého návratu do Soulu pracují Sulki & Min převážně v kulturní sféře; spolupracují s institucemi i s jednotlivci na vytváření jednotného vizuálního stylu, marketingových materiálů a publikací. V roce 2006 uspořádali svoji první samostatnou výstavu v Gallery Factory v Soulu a získali za ni výroční uměleckou cenu, kterou uděluje organizace Arts Council Korea. Účastnili se mnoha kolektivních výstav, které pořádal spolek Frankfurter Kunstverein, Moravská galerie v Brně, Bienále grafického designu v Ningbo, Projekt umění ve veřejném prostoru v Anyang, Centrum umění v Arko, Platform Seoul, Muzeum moderního umění v Gyeonggi, CCA Wattis Institute for Contemporary Arts v San Francisku, Walker Art Center v Minneapolisu a další. Vytvářejí a vydávají knihy ve svém vlastním vydavatelství Specter Press a často přitom spolupracují se současnými korejskými výtvarnými umělci a spisovateli. Sulki & Min pracovali jako grafičtí designéři pro BMW Guggenheim Lab, společný projekt Guggenheimovy nadace a BMW, po celé tři roky, kdy fungovala v New Yorku, Berlíně a Bombaji, a vytvořili pro ni interaktivní systém grafické identity založený na participaci online. V roce 2013 se Min Choi stal vedoucím kurátorem mezinárodního typografického bienále Typojanchi v Soulu. Oba se věnují výuce grafického designu a typografie – Sulki Choi na Kaywon School of Art & Design a Min Choi na University of Seoul. , Koenraad Dedobbeleer (BE)Koenraad Dedobbeleer je umělec, příležitostný kurátor a amatérský vydavatel z Bruselu, Belgie. Většinu svého času tráví v evropské metropoli, kde žije s manželkou, neméně vynikající umělkyní Valérií Mannaerts, a s dcerou Claude Konrad Mannaerts.

            Mezi jeho nedávné výstavy patří mimo jiné například: Gusiform Gyros v Lisson Gallery; London Weather Permitting, 9. Bienále do Mercosul, Porto Alegre; Hearsay, Rumours, Bed-sit Dreamers and Art Begins Today v Galerii Micheline Szwajcer; The Desperate, Furiously Positive Striving of People Who Refuse to Be Dismissed v Extra City Kunsthal, Antwerp; Der Brancusi Effect, Kunsthalle Wien, Vídeň.

            Nedávno vydal spolu s Roma Publications of Amsterdam knihu Compensating Transient Pleasurable Excitations a s Krisem Kimpe připravili putovní přednášku (UP) BAR, kterou poprvé uvedli loni v březnu v La Loge v Bruselu.
            , Linda Dostálková (CZ)Založila studio The Bestseller Creative Platform (společně se sestrou Danielou Dostálkovou, v r. 2005). Vede ateliér grafického designu Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Studuje na Werkplaats Typografie v Arnhemu. V roce 2003 absolvovala scénografii na Janáčkově akademii múzických umění, mezi lety 2001 – 03 studovala nová média na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a v r. 2000 – 01 na fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Koncepce její práce vychází zejména ze studia dramatických umění. Zabývá se implikací scénických postupů do grafického a expozičního designu. , Kurt Finsten (DK)Historik umění a architekt. Pracuje v oblasti grafického designu, je také osvětlovač a malíř. Od roku 1991 je ředitelem Krabbesholm Højskole, dánské umělecké školy zaměřené na umění, fotografii, architekturu, design a grafický design. , Rudy Guedj (FR)Rudy Guedj je francouzský grafický designér žijící v Amsterdamu. V roce 2013 absolvoval Gerrit Rietveld Academii. Jeho vlastní tvorba i práce na zakázku často vychází z kresby. Výsledkem jsou narativy, typografické nebo abstrahující znaky. Zajímají ho také systémy čtení a možnosti linie. , Elisabeth Klement (EE)Elisabeth Klement (1987) je grafická designérka žijící v Amsterdamu. V současné době pracuje na katedře grafického designu Rietveld Academie. Spolu s Laurou Pappa organizuje každoroční letní školu Asterisk v Tallinnu. & Pieter Verbeke (BE)Pieter Verbeke (1982) je organizátor uměleckých akcí žijící v Amsterdamu. Pracuje jako knihovník na Gerrit Rietveld Academie, pořádá výstavy a připravuje projekty související se sběratelstvím a publikováním v oblasti umění. Od roku 2011 spolu provozují umělecké knihkupectví a výstavní prostor San Serriffe v Amsterdamu. , Vladimír Kokolia (CZ)Prof. Vladimír Kokolia (* 27. listopadu 1956, Brno) je malíř. Žije a pracuje ve Veverských Knínicích a Praze. Studium na AVU ukončil v roce 1981. Uspořádal kolem 90 samostatných výstav a podílel se na třech stovkách společných výstav, mj. na Documenta IX v Kasselu. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro autora do 35 let. Od roku 1992 vede ateliér Grafika II na Akademii výtvarných umění v Praze, poslední tři roky působí navíc ve funkci studijního prorektora. Od poloviny 80. do poloviny 90. let byl zpěvákem a textařem alternativního rockového tria E. Více než čtvrtstoletí se věnuje tradičnímu čínskému taiji rodiny Chen. Kokoliovy výsledky v kompostování byly v roce 2007 oceněny titulem Miss kompost ČR. V roce 2012 získal Cenu od Dalibora Chatrného pro výtvarného umělce nad 35 let. , Joris Kritis (BE)Joris Kritis (1983) studoval grafický design na akademii Sint-Lucas v Ghentu a v roce 2008 absolvoval postgraduální program Werkplaats Typografie v Arnhemu. Od roku 2009 působí jako nezávislý grafický designer.

            Mezi lety 2009 a 2011 byl spolu s Julií Peeters autorem grafické úpravy časopisu pro současné umění Metropolis M, v roce 2010 společně zpracovali novou podobu identity Beursschouwburg v Bruselu, která získala cenu veřejnosti v soutěži Cobra Power of Print.

            Mezi klienty patří The Royal Museum of Fine Art, Brussels, Contour, Mechelen, the Appel Curatorial Programme, Amsterdam, ROMA Publications, OFFICE Kersten Geers David Van Severen, Canadian Centre for Architecture, Piet Zwart Institute, Architecture Workroom Brussels, BOZAR, Brussels, If I Can’t Dance …, Amsterdam, Elisa Platteau Gallery, EPFL, Lausanne, The Flemish Architecture Institute, a další.

            V roce 2012 byla jeho práce vybrána do Mezinárodní přehlídky 25. Bienále Brno, a s publikací Changing Cultures of Planning získal cenu Prix Fernand Baudin, a brozovou medaili v soutěži Most Beautiful Book of the World v Leipzigu. Úprava publikace The Flanders Architectural Review 2012 byla vybrána mezi nejlépe upravené knihy v přehlídce Best Designed Books v Holandsku.

            Od roku 2011 pravidelně vyučuje na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Vedl též workshopy na školách v Ghentu, Oranjenstadtu a Talinnu.
            , James Langdon (GB)James Langdon je nezávislý designér. Je jedním ze šesti ředitelů galerie Eastside Projects v Birminghamu ve Velké Británii, kterou vedou sami umělci; je také zakladatelem putovní školy School for Design Fiction. V roce 2012 mu lipská Galerie für Kunst Zeitgenössische udělila Mezinárodní ocenění za konceptuální design Inform. Jako designér spolupracoval s mnoha umělci a institucemi, mimo jiné s Book Works, Londýn; Sternberg Press, Berlín; Contemporary Art Gallery, Vancouver; a OCA, Oslo. Mezi jeho kurátorské aktivity patří „Arefin & Arefin: The Graphic Design of Tony Arefin“, Ikon Gallery, Birmingham, Velká Británie (2012); „Construction School“, Kunstverein, Amsterdam, Nizozemsko (2012); „In:quest of Icarus“ Normana Pottera, Stedelijk Museum, Amsterdam, Nizozemsko (2012); a „Book Show“, Eastside Projects, Birmingham, Velká Británie (2010). Přednáší na institucích v mnoha zemích světa, například v Konstfack, Stockholm, Švédsko; Camberwell College of Arts, Londýn, Velká Británie; Werkplaats Typografie, Arnhem, Nizozemsko; HFG Karlsruhe, Karlsruhe, Německo; a Jan van Eyck Academie, Maastricht, Nizozemsko. , Radana Lencová (CZ)Studovala na VŠUP v Praze (1994–2000), následně v doktorském studiu na stejné škole (2002–2005). Věnuje se grafickému designu a výtvarným experimentům kombinujícím písmo, světlo a tanec (projekt Přeměna odpadu – proměna duše). V současné době se zabývá grafickou úpravou knih a volnou kaligrafií (projekt Linie dechu). Obdržela několik ocenění, např. Cenu Alfonse Muchy, Bienále Brno (1998), Nejkrásnější české knihy aj. , Mikuláš Macháček (CZ)Grafický designér, studoval na VŠUP v Praze a ABK v Maastrichtu. Po pracovní stáži ve Studiu Dumbar (Den Haag, NL) byl osm let členem Studia Najbrt (Praha, CZ). V roce 2011 založili společně se Šárkou Zíkovou studio zetzetzet. Zabývají se grafickým, interiérovým a produktovým designem. Mikuláš Macháček vede třetím rokem Ateliér grafického designu 2 na FaVU v Brně. , Mevis & Van Deursen (NL)Armand Mevis (1963, Oirsbeek, NL) a Linda Van Deursen (1961, Aardenburg, NL) si založili svoje grafické studio v nizozemském hlavním městě v roce 1987, když vystudovali amsterdamskou Rietveld Academy. Navrhli grafické řešení mnoha knih pro umělce, jako jsou Rineke Dijkstra (NL), Peter Downsbrough (US), Aglaia Konrad (AT), Walter Niedermayr (IT), Gabriel Orozco (Mex.), Bas Princen (NL), Cerith Wyn Evans (GB) nebo pro architekty jako Delugan Meissl Associated (AT), Christian Kerez (CH), Office Kersten Geers David van Severen (BE) a SANAA (JP); vytvořili mnoho korporátních identit, například pro holandské módní návrháře Victor & Rolf nebo pro město Rotterdam, Evropské město kultury roku 2009. Jsou také autory grafické podoby známých holandských časopisů, jako například Metropolis M nebo De Groene Amsterdammer. Armand Mevis vede Werkplaats Typografie v Arnhemu a Linda Van Deursen je vedoucí katedry grafického designu na Gerrit Rietveld Academy, oba vyučují na School of Art, Yale University, New Haven (USA). a Moritz Küng (CH)Moritz Küng (1961, Luzern, CH) je kurátor výstav a editor, který se ve své práci zaměřuje na průsečíky mezi uměním a architekturou. Od roku 1988 spolupracoval s duem Mevis & Van Deursen při více než třiceti příležitostech, hlavně při tvorbě výstavních katalogů a autorských knih. Žije v Barceloně. , Fraser Muggeridge (GB)Fraser Muggeridge je ředitelem londýnského ateliéru grafického designu Fraser Muggeridge. Je také hostujícím učitelem na katedře Typografie a grafické komunikace, University of Reading, a na Camberwell College of Art v Londýně. V roce 2010 založil Typography Summer School, týdenní letní školu typografie v Londýně určenou pro čerstvé absolventy a profesionály. Aktuálně probíhá v Londýně a New Yorku. , Nina Paim (BR)Nina Paim se narodila roku 1986 v Brazílii, žije a pracuje v Berlíně. Oklikou přes ekonomii a filozofii se dostala ke studiu grafického designu na ESDI v Rio de Janeiro a na Gerrit Rietveld Academy v Amsterdamu. Jejím absolventským projektem byla Escola Alberta, dočasná škola designu, která se konala v Riu od 6. do 11. srpna 2012. Nina se ve své práci zabývá koncepty vedení a spolupráce, často je tedy založena na spolupráci s mnoha dalšími lidmi. Od dokončení studií pracuje samostatně jako grafická designérka s občasnými výlety do oblastí kurátorství, zprostředkovávání a učení. Za svou práci s Corinne Gisel byla v červnu 2013 nominována na Švýcarskou cenu za design (Swiss Design Award). , Barbara Steiner (AT)Barbara Steiner je kurátorka, editorka a autorka, která se zaměřuje na politiku reprezentace, institucionální kritiku / kritičnost, architekturu a výstavy. Mezi lety 2001 a 2011 vedla Galerie für Kunst Zeitgenössische v Lipsku. Stála také u zrodu výroční výtvarné ceny INFORM, která se uděluje grafickým designérům působícím v kontextu grafického designu a umění. Od května 2012 do května 2013 Steiner vedla nadnárodní projekt Europe (to the power of) n, který probíhal v jedenácti městech nejen v Evropské unii. Poté působila jako kurátorka v Castrum Peregrini v Amsterdamu, kde se věnovala především vztahu umění a grafického designu zejména v kontextu jejich sociální a ekonomické propojenosti. , Tom Vandeputte (NL)Tom Vandeputte je spisovatel a teoretik žijící v Londýně a v Amsterdamu. Přednáší kritickou teorii a vede stejně zaměřený program na Sandberg Institute a jako hostující lektor vyučuje na Royal College London. Získal s vyznamenáním titul MREs na London Consortium a aktuálně dokončuje doktorát z filozofie v Centru pro kulturní studia, Goldsmith College. Publikoval v různých knihách a časopisech, včetně Metropolis M a Log. Spolu s Timem Ivisonem byli editory knihy Contestations (Bedford Press, 2013), která se zabývá experimentálními formami vzdělávání a samostatně organizovaným učením mimo akademickou sféru. , Rostislav Vaněk (CZ)Rostislav Vaněk (1945) studoval na SPŠG (1960–1964) a v Ateliéru grafiky a ilustrace prof. Karla Svolinského na VŠUP v Praze (1964–1970). V letech 1971–1976 byl odborným asistentem v Ateliéru užité grafiky a plakátu doc. Eugena Weidlicha na VŠUP, 1976–1985 vedoucím výtvarné redakce nakladatelství Československý spisovatel v Praze a od roku1985 je nezávislým grafickým designérem ve vlastním studiu. V roce 2001 byl jmenován profesorem Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace na VŠUP v Praze, v němž působí dodnes. Stal se zakládajícím členem sdružení Typo& (1974), stál u zrodu TypoDesignClubu (1995), jehož je předsedou. Vytvořil více než 20 československých poštovních známek, z nichž polovina získala ocenění v soutěži Nejkrásnější poštovní známka roku. Významné realizace: orientační systém pražského Metra, vizuální styl hotelů Forum, Palace, Atrium v Praze a Hotel Dvořák v Karlových Varech. Je autorem loga a manuálu Českých aerolinií, včetně grafického řešení všech letadel a pozemní techniky (spolupráce s R. Leszczynskym). Vytvořil vizuální styl Československé obchodní banky, Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky Praha 2000, vizuální styl Mezinárodní konference Identita – Integrita Icograda, Bienále Brno 2002. Graficky upravil více než 1000 knižních titulů. Za svou tvorbu v oblasti grafického designu a vizuální komunikace získal řadu významných ocenění, jako například Sonderpreiss der Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig IBA Leipzig 1977, Cena za výstavní grafiku Praga – Světová výstava poštovních známek 1978, čestné uznání X. Bienále užité grafiky Brno 1982, bronzová medaile Praga, Světová výstava poštovních známek 1988, čestný diplom IBA Leipzig 1989, Achievement Award Icograda na Kongresu Icograda Identita – Integrita Bienále Brno 2002, Vynikající design, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Design Centrum ČR 2003, Cena Organizačního výboru za přínos grafickému designu Bienále Brno 2010.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Sympozium (20.–22.6.2014), OFF Program (Letní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            PODZIMNÍ VYDÁNÍ

            Text: Oliver Klimpel (DE)Oliver Klimpel (narozen v Drážďanech) je grafický designér, který žije v Londýně a vede tam studio Büro International. Podílí se na mnoha designových projektech pro kulturní i komerční sektor, jako například Tate Modern v Londýně, Museum Folkwang v Essenu, Goethe-Institut v Londýně či Taipei Contemporary Art Center. Po letech vyučování na Central Saint Martins College of Art & Design a London College of Communication byl v roce 2008 jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Lipsku, kde vede třídu systémového designu. Everybody's Got to Learn Sometime
            Rozhovory: Výběrová porota, Petr BabákPetr Babák (Laboratoř) „Do soutěže na logo města Brna odevzdal dva návrhy. Jeden obsahoval slogan Brno je zlatá loď a druhým byly přeškrtnuté Hradčany. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Grafického designu a nových médií stejně jako v žižkovském grafickém studiu Laboratoř vládne rukou infantilní rafinovanosti…“ (Michal Nanoru, Živel) , Luna Maurer (NL) & Roel Wouters (NL), Roosje KlapRoosje Klap (1973) po studiích grafického designu na Gerrit Rietveld Academie založila v Amsterdamu grafické studio. Mezioborový designérský přístup jí umožňuje zpochybňovat hranice grafického designu a vytvářet nové formy komunikace. & Niels Schrader (NL)Niels Schrader (1977) studoval komunikační design na Fachhochschule v Düsseldorfu a na Sandberg Institute v Amsterdamu. Jako freelance designér pracoval pro Uwe Loesche a Irmu Boom. V Amsterdamu si založil svoje vlastní studio.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Škola volá! (19.–21.9.), OFF Program (Podzimní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            Tiráž

            Rozhovory: Tomáš Celizna (CZ)Tomáš Celizna (1977) se věnuje grafickému designu zejména ve spojení s novými technologiemi. V letech 2001 až 2005 působil pod hlavičkou dgú. Prostřednictvím Fulbrightova stipendia (2006) absolvoval studium grafického designu na Yale University School of Art v New Haven (MFA, 2008). V současné době žije a pracuje jako nezávislý designér v Amsterdamu, kde také působí jako lektor grafického designu na Gerrit Rietveld Academie. Spolupráce zahrnují, mezi jinými, BAK, basis voor actuele kunst, Utrecht; Graduate School of Design Harvard University, Cambridge; Fakulta Architektury ČVUT, Praha; OASE Journal for Architecture, Rotterdam; Royal Academy of Art, The Hague; Sandberg Instituut, Amsterdam; Stedelijk Museum, Amsterdam a The New Institute, Rotterdam. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu Brno. , Adam Macháček (CZ)Adam Macháček (1980) je grafický designér. Po studiích na VŠUP, Rietveld Akademii v Amsterdamu a Ecal v Lausanne spoluzaložil v roce 2004 studio Welcometo.as, od roku 2011 členem kolektivu 2014 Designers. Zabývá se především navrhováním knih a publikací, ilustrací a identit. Spolupracoval mimo jiné s Moravskou galerií v Brně, Théâtre de Vevey (sezóny 2003–2012), Galerií Rudolfinum, SFMOMA, Chronicle Books, Památníkem národního písemnictví, Domem umění města Brna a dalšími. Pro Bienále Brno inicioval a připravil výstavy Work from Switzerland (2004) a Work from Mars (2006, spolu s Radimem Peškem). Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. Žije a pracuje v Berkeley. & Radim Peško (CZ)Radim Peško je grafický designér žijící a pracujicí v Londýně. Ve své práci se zaměřuje na tvorbu písem, publikací, vizuálních identit a je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. Mezi jeho aktivity se řadí práce pro Moravskou galerii v Brně, Secession ve Vídni, nebo Bedford Press v Londýně. Podílel se na identitách Museum Boijmans v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, či Berlin Biennale 8 mimo jiné. Účast na výstavách zahrnuje Graphic design in production, Minneapolis/New York, nebo Graphic Design Worlds v Triennale Design Museu v Miláně. Pravidelně spolupracuje s Kateřinou Šedou na výtvarných projektech a knihách. V roce 2010 založil a řídí digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry. Je hostujícím lektorem na Gerrit Rietveld Akademii v Amsterodamu a École nationale supérieure des beaux-arts v Lyonu. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. , Kateřina Přidalová (CZ)Kateřina Přidalová (1978) vystudovala dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je publicistkou, kritičkou designu a editorkou webového portálu o designu a vizuální kultuře Designreader.org. Založila blog VizualniKultura.cz, píše pro kulturní časopis A2 a pro Bienálové noviny, spolupracuje s institucí Czechdesign (workshop Grafický design /ne/stárne, 2013).
            Redakce: Martina Tlachová, TC&AM&RP, Miroslava Pluháčková
            Grafická úprava: TC&AM&RP
            Tisk: Tiskárna Didot s. r. o.

            Česko-anglické vydání, 180 × 350 mm, 48 & 32 stran
            Moravská galerie v Brně, 2014

            K dostání

            Obě čísla Bienálových Novin jsou zdarma k dispozici všem návštěvníkům 26. Bienále Brno 2014 a ve vybraných brněnských kavárnách.

          4. /1