1. Rozhovor s výběrovou porotou

              Kateřina Přidalová

            2. BB: Mezinárodní soutěžní přehlídka se letos soustřeďuje pouze na studentské práce. Odlišují se od produkce profesionálů, jimž letos zůstalo soutěžní klání uzavřeno?

              Marek Pokorný: Výslovné zaměření letošního bienále na studenty a vzdělání je nutno chápat jako určité koncepční gesto. Je to velké téma – nejen politické, ale v případě uměleckého školství i téma kritické, což se daleko intenzivněji projevuje v diskusích o „volném“ umění. Souvisí to především s určitými pochybnostmi o roli umělce a uměleckého díla respektive grafického designéra a grafického designu ve společnosti. Již v předchozích ročnících jsme pozorovali zmenšování počtu přihlášených kolekcí. Rovněž se změnila struktura soutěžících ve prospěch mladší generace spojené s určitými konceptuálními východisky grafického designu. Letošní přihlášené práce fakticky vykazovaly všechny znaky, které znám z předchozích ročníků. Chyběla mi však díla, ve kterých je autor sám sobě zadavatelem. Naopak se objevilo více zajímavých prací z oblasti nových médií a bylo daleko patrnější, z jakého prostředí, z jaké školy a od jakého učitele autoři pocházejí.

              Joris Kritis: Přihlášené práce – vizuální identity, plakáty pro kulturní instituce, loga, autorské projekty apod. – se kupodivu moc neliší od práce „profesionálních“ grafických designérů. Mohlo by to znamenat, že vzdělávání v grafickém designu reflektuje nedávné ekonomické tlaky a tudíž směřuje více k přípravě na profesionální dráhu než tradiční umělecké vzdělávání. Nicméně si myslím, že vysvětlení není tak jednoznačné. Výběr děl byl proveden studenty samotnými, což by také mohlo objasnit důvod, proč se objevily jen výjimečně pokusy o mezioborové přesahy. Přihlášená díla však reflektují živé experimentální přístupy společné pro většinu škol designu. Mikuláš Macháček: Byl jsem překvapen celkově vysokou až profesionální úrovní prací. Přestože soutěžní výstava už podruhé nebyla ohraničena kategoriemi, očekával jsem mnohem více nezařaditelných experimentálních úletů jako bylo například několik videí, která jsme do expozice vybrali.

              Linda Dostálková: Myslím, že studenti dnes pečlivě vybírají kontext, ve kterém chtějí svoji práci vidět. Jsou mnohem více vedeni k přemýšlení nad tím, kam jejich činnost směřuje, v čem je výjimečná a snaží se svoji práci ukotvit v existujících formátech. Nabízí se celá řada možností jak sdělit svou vizi, ale studenti si nejdříve ověřují, zda obstojí v reálných podmínkách, nechtějí je vytvářet sami. Řekla bych, že risk, vyžadovaný od mladší generace, je spíše mýtem. Risk přichází naopak až s určitými zkušenostmi, kdy umíte pracovat s případnými možnostmi.

              BB: Školní produkce může být v mnohém odlišná od profesionální, která je obvykle navázána na požadavky klienta. Jaký je škola „zadavatel“? Stručně popište, jaký typ artefaktů jste vybrali. MP: Netroufnu si to takhle zpětně definovat. Určitě bude zřejmé, v jakém kulturním okruhu se studenti pohybují, zda studovali u Martense, anebo Troxlera, jestli jsou vázání ke švýcarské či holandské větvi atd. Škola jako zadavatel se mi ve světle téhle zkušenosti jeví jako předsunutá hlídka zadavatelů. Vlastně je tu hodně málo excesů, které by mě nějak zaujaly. Otázkou je, zda školy připravují své žáky k uplatnění na trhu, anebo je mají vychovávat ke kritickému postoji k vlastní disciplíně, sebereflexi a neustálému prověřování toho, co je dobře a co špatně. Neměli by studenti grafického designu vědět víc o světě a jeho praktických problémech, když ho chtějí, pokud ne měnit, tak alespoň interpretovat?

              JK: Práce, které jsme vybrali, reprezentují standardní školní produkci sestávající z plakátů, videí, identit, knih apod. Myslím, že o škole nelze uvažovat jako o klientovi, neboť školy od studentů nepožadují nic jiného než jejich osobní rozvoj a studenti od školy neočekávají více než určitý typ vzdělání. Zdá se, že studenti mají skutečně široký záběr co se týče produkčních technologií grafického designu. Překvapilo mě však, že jsme nevybrali mnoho webových nebo motion design projektů. Znamená to, že pedagogové jsou spíše starší, a proto nezadávají studentům takové investigativní úkoly? MM: Vybírali jsme intuitivně bez předem stanovených kritérií. Pokud mám mluvit za sebe, soustředil jsem se na práce, které mne oslovily svým tématem, řešením zadání, měly jasný názor. Výsledný výběr považuji za hodně pestrý, odráží širokou škálu přístupů.

              LD: Měli jsme možnost shlédnout mnoho inspirativních přístupů a metod. Překvapivým příkladem jsou videa z Rietveld Academie. Soulad obsahu a formy je dnes přirozenou podstatou prací. Zaměřili jsme se tedy nejvíce na aspekty, které mohly naznačit autonomní výklad díla s ohledem na jeho vznik na školní půdě. Ateliérová zadání vysílají studenty na cestu, kterou pedagogové mohou nasměrovat. Pedagoga bych neoznačila za zadavatele, neboť se domnívám, že by škola neměla fungovat jako simulátor reálného prostředí praxe.

              BB: Kvalitu přehlídky ustavuje prestiž mezinárodní výběrové poroty. Vzhledem ke kvantitě přihlášených exponátů (2000) v poměru k času věnovanému selekci (2 dny) je jistě složité vymezit kvalitativní kritéria. Proto se výběr artefaktů realizuje spíše intuitivní cestou autorit porotců. Dokázal(a) byste popsat, co je to „kvalitní“ grafický design? Jaké požadavky by podle vás měla kvalitní designérská práce splňovat?

              MP: To je otázka na studii či knihu. Výběrová porota je vždy složená z velmi vyhraněných individualit, v posledních letech řekněme generačně spřízněných. Moje východiska jsou spíše zkušenostní, méně teoretická a velmi subjektivní. Snažím se pochopit, zda konkrétní věc splnila účel zadání, anebo zda grafický designér usiloval i o změnu pohledu zadavatele. Žádná stylová vodítka dnes asi neexistují, a proto je pro mě důležité, jestli autor používá konkrétní jazyk grafického designu (anebo určitý typ konceptuálního řešení) jenom jako nástroj, anebo jako prostředek k porozumění úkolu. Jakékoli posuzování je však vždy nespravedlivé, neboť chybí kontext díla, takže porota ani při nejlepší vůli autora prostě nepochopí.

              JK: Ano, výběrový proces byl velmi intuitivní a věřím, že to byl v rámci možností ten nejlepší způsob. V mnoha případech byli členové poroty, pocházející z různého prostředí, v hodnocení jednotní. Pokud bych měl definovat kritéria pro kvalitní design, je to především porozumění médiu, technická zdatnost, konceptuální uvažování vedoucí k důvtipným a inteligentním řešením. MM: Obecně definovat kvalitní nebo nekvalitní grafický design, myslím, nemůžeme. Vždy záleží v jakých souvislostech ho posuzujeme. Ve školách se hlavní pozornost soustřeďuje zejména na proces, výsledky se hodnotí v kontextu vývoje práce. Během výběru poroty jsme kritéria definovali v rámci množiny přihlášených prací.

              LD: Vymezit kritéria před výběrem prací by znamenalo, že předpokládáme povahu exponátů. Tím bychom si pravděpodobně svázali ruce. Kritéria soudobého grafického designu jsou subjektivní a to co můžeme považovat za grafický design mění obrysy. Horizont se pomalu vzdaluje. Říkám pomalu, protože teorie možných strategií je ve svých formulacích dále než obor sám. Myslím, že je to tím, že designéři, umělci i jejich konzumenti podvědomě odmítají připustit rozpuštění disciplín. Kvalitních výsledků můžeme docílit neustálou snahou o pochopení podstaty příbuzných oborů. Co se týče definice kritérií, např. na Werkplaats Typografie je každoročně realizován workshop s názvem Best Books. Pod vedením hostujícího kurátora se studenti zamýšlí nad tím, jak specifikovat parametry nejlepší knihy. Kritéria jsou vždy naprosto rozdílná.

              BB: Dalo by se uvažovat o určitém dominantním, globálně sdíleném trendu ve vzdělávání grafického designu, nebo naopak povaha vybraných prací reflektuje spíše lokální, sociokulturně rozdílné vzdělávací postupy?

              MP: Až na upřednostnění určitého vizuálního kódu vycházejícího z lokální tradice se školy sbližují. Svět se smrskává, všichni čtou podobné teoretiky, vyrovnávají se se stejnými hvězdami, baví se ve virtuálním prostoru a na sociálních sítích. Propracovává se internacionální jazyk s vernakulárními obsahy, které ale na rozdíl od současného umění nejsou tak silně akcentovány, protože grafický design je samozřejmě víc než umění vázán na oběh služeb a zboží, které je v různých částech světa unifikovanější než politické a osobní problémy či styl a náplň života.

              JK: Myslím, že práce z různých zemí a škol určité trendy odhalují. Stále je populární tištěný design, video je pro svoji experimentální povahu pořád velmi lákavé a některé školy, jako například Rietveld Aacdemie mají v oboru velmi silnou identitu. Mimo současné grafické tendence působí práce Polska nebo Taiwanu. V těchto zemích je patrná tradice politicky angažovaného plakátu. Žádného z porotců však taková díla moc nezaujala. Přítomnost internetu vytváří dnes druh jakési transnacionální vzdělávací sítě. Nicméně se zdá, že studenti dělají svoji práci spíše bez okolních vlivů a to je velmi pozitivní aspekt.

              LD: Školy zveřejňují na svých stránkách tzv. mission statement, kterým definují svoje poslání a proces vzdělávání. Většina těchto prohlášení se obsahově překrývá. Díky tomuto nástroji lze přesněji definovat sdílený trend. Obecně se dnes ve vzdělávání předpokládá orientace v sociokulturních otázkách, studium se soustřeďuje na schopnost studentů kriticky pojmout obsah a nalézt odpovídající formu sdělení. Jednotlivé školy pak upřesňují své zaměření s ohledem na osobností, které zde vyučují. Populární termíny konce devadesátých let jako strategie, komunikace a korporace byly nahrazeny slovy rešerše, reflexe, text, obraz, role. V globalizovaném světě je to o sémiotice, o schopnosti rozpoznat, které detaily mají význam pro potřebné vyznění. Diverzita prací na určité úrovni není až tak široká. Hledáme originální cesty napříč světem znaků a to vyžaduje určitou empatii.

            3. Marek Pokorný

            4. Joris Kritis (BE)

              Joris Kritis (1983) studoval grafický design na akademii Sint-Lucas v Ghentu a v roce 2008 absolvoval postgraduální program Werkplaats Typografie v Arnhemu. Od roku 2009 působí jako nezávislý grafický designer.

              Mezi lety 2009 a 2011 byl spolu s Julií Peeters autorem grafické úpravy časopisu pro současné umění Metropolis M, v roce 2010 společně zpracovali novou podobu identity Beursschouwburg v Bruselu, která získala cenu veřejnosti v soutěži Cobra Power of Print.

              Mezi klienty patří The Royal Museum of Fine Art, Brussels, Contour, Mechelen, the Appel Curatorial Programme, Amsterdam, ROMA Publications, OFFICE Kersten Geers David Van Severen, Canadian Centre for Architecture, Piet Zwart Institute, Architecture Workroom Brussels, BOZAR, Brussels, If I Can’t Dance …, Amsterdam, Elisa Platteau Gallery, EPFL, Lausanne, The Flemish Architecture Institute, a další.

              V roce 2012 byla jeho práce vybrána do Mezinárodní přehlídky 25. Bienále Brno, a s publikací Changing Cultures of Planning získal cenu Prix Fernand Baudin, a brozovou medaili v soutěži Most Beautiful Book of the World v Leipzigu. Úprava publikace The Flanders Architectural Review 2012 byla vybrána mezi nejlépe upravené knihy v přehlídce Best Designed Books v Holandsku.

              Od roku 2011 pravidelně vyučuje na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Vedl též workshopy na školách v Ghentu, Oranjenstadtu a Talinnu.
            5. Mikuláš Macháček (CZ)

              Grafický designér, studoval na VŠUP v Praze a ABK v Maastrichtu. Po pracovní stáži ve Studiu Dumbar (Den Haag, NL) byl osm let členem Studia Najbrt (Praha, CZ). V roce 2011 založili společně se Šárkou Zíkovou studio zetzetzet. Zabývají se grafickým, interiérovým a produktovým designem. Mikuláš Macháček vede třetím rokem Ateliér grafického designu 2 na FaVU v Brně.
            6. Linda Dostálková (CZ)

              Založila studio The Bestseller Creative Platform (společně se sestrou Danielou Dostálkovou, v r. 2005). Vede ateliér grafického designu Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Studuje na Werkplaats Typografie v Arnhemu. V roce 2003 absolvovala scénografii na Janáčkově akademii múzických umění, mezi lety 2001 – 03 studovala nová média na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a v r. 2000 – 01 na fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Koncepce její práce vychází zejména ze studia dramatických umění. Zabývá se implikací scénických postupů do grafického a expozičního designu.
          1. Publikace

            Bienálové Noviny

            letní a podzimní vydání

          2. Obsah

          3. LETNÍ VYDÁNÍ

            Rozhovory: Åbäke (GB)Francesco Spampinato poprvé uslyšel slovo Åbäke v roce 2002 v souvislosti s elektronickou hudbou Kitsuné, což je také typicky pařížská modní značka. Kitsuné je však jen jedna galaxie – vedlejší a ani ne zrovna typická – z Åbäke vesmíru, Londýnského designového studia, za nímž se skrývají Patrick Lacey, Benjamin Reichen, Kajsa Ståhl a Maki Suzuki. Absolventi Royal College of Art svoji činnost zahájili roku 2000 – od té doby se mezi jejich zákazníky počítají například British Council a Serpentine Gallery, spolupracovali s módními návrháři, jako je Hussein Chalayan a Maison Martin Margiela, s umělci, jako například Ryan Gander, Johanna Billing a Martino Gamper, i s kapelami, například Air a Daft Punk.

            Jak napovídá samotný název, Åbäke, což je švédské slovo pro něco velkého a těžkopádného, Francesco se domnívá, že skupina nese tíhu zakázkového designu jen proto, aby se zdokonalila v chápání pravidel a konvencí, které jindy velmi ráda dekonstruuje. Åbäke stojí také za meta-designovými projekty, které jsou nezávislé, transdisciplinární, přísně kolektivní a často participativní: digitální platforma pro dialog v architektuře Sexymachinery (2000–2008), relační kulinářských akce v Trattorii (2003), nakladatelský projekt Dent-De-Leone (2009), propaganda imaginárního Victoria & Alferd muzea (2010), a špionážní agentura Åffice Suzuki (2010).

            Åbäke neustále přitahuje pozornost uměleckého světa: svými projekty, z nichž většina rozhodně nesplňuje kritérium funkčnosti, vyvolávají otázky o tom, jak design vyjadřuje formy kulturního transferu. Nedílnou součástí jejich činnosti je také publikování, kurátorství, přednášení a vedení workshopů. Takže když Spampinato skupinu požádal, aby se stala součástí jeho knihy o uměleckých skupinách, Åbäke s tím souhlasili, pokud Francesco na oplátku napíše tento medailon a vloží do něj sebe, aby nebyl „bezautorský“, ve třetí osobě, čímž zpochybní roli kritika a podmínky, za kterých běžně spojuje intelektuální hodnoty a kulturní jevy.
            , Sulki & Min Choi (KR)Sulki & Min jsou grafičtí designéři z korejského Soulu. Sulki Choi vystudovala komunikační design na Chungang University (Jižní Korea) a Min Choi na Seoul National University (tamtéž). Oba získali magisterský titul v oboru grafického designu na Yale University, New Haven, USA. V letech 2003–2005 se věnovali výzkumu na Jan van Eyck Academie v nizozemském Maastrichtu. Od svého návratu do Soulu pracují Sulki & Min převážně v kulturní sféře; spolupracují s institucemi i s jednotlivci na vytváření jednotného vizuálního stylu, marketingových materiálů a publikací. V roce 2006 uspořádali svoji první samostatnou výstavu v Gallery Factory v Soulu a získali za ni výroční uměleckou cenu, kterou uděluje organizace Arts Council Korea. Účastnili se mnoha kolektivních výstav, které pořádal spolek Frankfurter Kunstverein, Moravská galerie v Brně, Bienále grafického designu v Ningbo, Projekt umění ve veřejném prostoru v Anyang, Centrum umění v Arko, Platform Seoul, Muzeum moderního umění v Gyeonggi, CCA Wattis Institute for Contemporary Arts v San Francisku, Walker Art Center v Minneapolisu a další. Vytvářejí a vydávají knihy ve svém vlastním vydavatelství Specter Press a často přitom spolupracují se současnými korejskými výtvarnými umělci a spisovateli. Sulki & Min pracovali jako grafičtí designéři pro BMW Guggenheim Lab, společný projekt Guggenheimovy nadace a BMW, po celé tři roky, kdy fungovala v New Yorku, Berlíně a Bombaji, a vytvořili pro ni interaktivní systém grafické identity založený na participaci online. V roce 2013 se Min Choi stal vedoucím kurátorem mezinárodního typografického bienále Typojanchi v Soulu. Oba se věnují výuce grafického designu a typografie – Sulki Choi na Kaywon School of Art & Design a Min Choi na University of Seoul. , Koenraad Dedobbeleer (BE)Koenraad Dedobbeleer je umělec, příležitostný kurátor a amatérský vydavatel z Bruselu, Belgie. Většinu svého času tráví v evropské metropoli, kde žije s manželkou, neméně vynikající umělkyní Valérií Mannaerts, a s dcerou Claude Konrad Mannaerts.

            Mezi jeho nedávné výstavy patří mimo jiné například: Gusiform Gyros v Lisson Gallery; London Weather Permitting, 9. Bienále do Mercosul, Porto Alegre; Hearsay, Rumours, Bed-sit Dreamers and Art Begins Today v Galerii Micheline Szwajcer; The Desperate, Furiously Positive Striving of People Who Refuse to Be Dismissed v Extra City Kunsthal, Antwerp; Der Brancusi Effect, Kunsthalle Wien, Vídeň.

            Nedávno vydal spolu s Roma Publications of Amsterdam knihu Compensating Transient Pleasurable Excitations a s Krisem Kimpe připravili putovní přednášku (UP) BAR, kterou poprvé uvedli loni v březnu v La Loge v Bruselu.
            , Linda Dostálková (CZ)Založila studio The Bestseller Creative Platform (společně se sestrou Danielou Dostálkovou, v r. 2005). Vede ateliér grafického designu Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Studuje na Werkplaats Typografie v Arnhemu. V roce 2003 absolvovala scénografii na Janáčkově akademii múzických umění, mezi lety 2001 – 03 studovala nová média na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a v r. 2000 – 01 na fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Koncepce její práce vychází zejména ze studia dramatických umění. Zabývá se implikací scénických postupů do grafického a expozičního designu. , Kurt Finsten (DK)Historik umění a architekt. Pracuje v oblasti grafického designu, je také osvětlovač a malíř. Od roku 1991 je ředitelem Krabbesholm Højskole, dánské umělecké školy zaměřené na umění, fotografii, architekturu, design a grafický design. , Rudy Guedj (FR)Rudy Guedj je francouzský grafický designér žijící v Amsterdamu. V roce 2013 absolvoval Gerrit Rietveld Academii. Jeho vlastní tvorba i práce na zakázku často vychází z kresby. Výsledkem jsou narativy, typografické nebo abstrahující znaky. Zajímají ho také systémy čtení a možnosti linie. , Elisabeth Klement (EE)Elisabeth Klement (1987) je grafická designérka žijící v Amsterdamu. V současné době pracuje na katedře grafického designu Rietveld Academie. Spolu s Laurou Pappa organizuje každoroční letní školu Asterisk v Tallinnu. & Pieter Verbeke (BE)Pieter Verbeke (1982) je organizátor uměleckých akcí žijící v Amsterdamu. Pracuje jako knihovník na Gerrit Rietveld Academie, pořádá výstavy a připravuje projekty související se sběratelstvím a publikováním v oblasti umění. Od roku 2011 spolu provozují umělecké knihkupectví a výstavní prostor San Serriffe v Amsterdamu. , Vladimír Kokolia (CZ)Prof. Vladimír Kokolia (* 27. listopadu 1956, Brno) je malíř. Žije a pracuje ve Veverských Knínicích a Praze. Studium na AVU ukončil v roce 1981. Uspořádal kolem 90 samostatných výstav a podílel se na třech stovkách společných výstav, mj. na Documenta IX v Kasselu. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro autora do 35 let. Od roku 1992 vede ateliér Grafika II na Akademii výtvarných umění v Praze, poslední tři roky působí navíc ve funkci studijního prorektora. Od poloviny 80. do poloviny 90. let byl zpěvákem a textařem alternativního rockového tria E. Více než čtvrtstoletí se věnuje tradičnímu čínskému taiji rodiny Chen. Kokoliovy výsledky v kompostování byly v roce 2007 oceněny titulem Miss kompost ČR. V roce 2012 získal Cenu od Dalibora Chatrného pro výtvarného umělce nad 35 let. , Joris Kritis (BE)Joris Kritis (1983) studoval grafický design na akademii Sint-Lucas v Ghentu a v roce 2008 absolvoval postgraduální program Werkplaats Typografie v Arnhemu. Od roku 2009 působí jako nezávislý grafický designer.

            Mezi lety 2009 a 2011 byl spolu s Julií Peeters autorem grafické úpravy časopisu pro současné umění Metropolis M, v roce 2010 společně zpracovali novou podobu identity Beursschouwburg v Bruselu, která získala cenu veřejnosti v soutěži Cobra Power of Print.

            Mezi klienty patří The Royal Museum of Fine Art, Brussels, Contour, Mechelen, the Appel Curatorial Programme, Amsterdam, ROMA Publications, OFFICE Kersten Geers David Van Severen, Canadian Centre for Architecture, Piet Zwart Institute, Architecture Workroom Brussels, BOZAR, Brussels, If I Can’t Dance …, Amsterdam, Elisa Platteau Gallery, EPFL, Lausanne, The Flemish Architecture Institute, a další.

            V roce 2012 byla jeho práce vybrána do Mezinárodní přehlídky 25. Bienále Brno, a s publikací Changing Cultures of Planning získal cenu Prix Fernand Baudin, a brozovou medaili v soutěži Most Beautiful Book of the World v Leipzigu. Úprava publikace The Flanders Architectural Review 2012 byla vybrána mezi nejlépe upravené knihy v přehlídce Best Designed Books v Holandsku.

            Od roku 2011 pravidelně vyučuje na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Vedl též workshopy na školách v Ghentu, Oranjenstadtu a Talinnu.
            , James Langdon (GB)James Langdon je nezávislý designér. Je jedním ze šesti ředitelů galerie Eastside Projects v Birminghamu ve Velké Británii, kterou vedou sami umělci; je také zakladatelem putovní školy School for Design Fiction. V roce 2012 mu lipská Galerie für Kunst Zeitgenössische udělila Mezinárodní ocenění za konceptuální design Inform. Jako designér spolupracoval s mnoha umělci a institucemi, mimo jiné s Book Works, Londýn; Sternberg Press, Berlín; Contemporary Art Gallery, Vancouver; a OCA, Oslo. Mezi jeho kurátorské aktivity patří „Arefin & Arefin: The Graphic Design of Tony Arefin“, Ikon Gallery, Birmingham, Velká Británie (2012); „Construction School“, Kunstverein, Amsterdam, Nizozemsko (2012); „In:quest of Icarus“ Normana Pottera, Stedelijk Museum, Amsterdam, Nizozemsko (2012); a „Book Show“, Eastside Projects, Birmingham, Velká Británie (2010). Přednáší na institucích v mnoha zemích světa, například v Konstfack, Stockholm, Švédsko; Camberwell College of Arts, Londýn, Velká Británie; Werkplaats Typografie, Arnhem, Nizozemsko; HFG Karlsruhe, Karlsruhe, Německo; a Jan van Eyck Academie, Maastricht, Nizozemsko. , Radana Lencová (CZ)Studovala na VŠUP v Praze (1994–2000), následně v doktorském studiu na stejné škole (2002–2005). Věnuje se grafickému designu a výtvarným experimentům kombinujícím písmo, světlo a tanec (projekt Přeměna odpadu – proměna duše). V současné době se zabývá grafickou úpravou knih a volnou kaligrafií (projekt Linie dechu). Obdržela několik ocenění, např. Cenu Alfonse Muchy, Bienále Brno (1998), Nejkrásnější české knihy aj. , Mikuláš Macháček (CZ)Grafický designér, studoval na VŠUP v Praze a ABK v Maastrichtu. Po pracovní stáži ve Studiu Dumbar (Den Haag, NL) byl osm let členem Studia Najbrt (Praha, CZ). V roce 2011 založili společně se Šárkou Zíkovou studio zetzetzet. Zabývají se grafickým, interiérovým a produktovým designem. Mikuláš Macháček vede třetím rokem Ateliér grafického designu 2 na FaVU v Brně. , Mevis & Van Deursen (NL)Armand Mevis (1963, Oirsbeek, NL) a Linda Van Deursen (1961, Aardenburg, NL) si založili svoje grafické studio v nizozemském hlavním městě v roce 1987, když vystudovali amsterdamskou Rietveld Academy. Navrhli grafické řešení mnoha knih pro umělce, jako jsou Rineke Dijkstra (NL), Peter Downsbrough (US), Aglaia Konrad (AT), Walter Niedermayr (IT), Gabriel Orozco (Mex.), Bas Princen (NL), Cerith Wyn Evans (GB) nebo pro architekty jako Delugan Meissl Associated (AT), Christian Kerez (CH), Office Kersten Geers David van Severen (BE) a SANAA (JP); vytvořili mnoho korporátních identit, například pro holandské módní návrháře Victor & Rolf nebo pro město Rotterdam, Evropské město kultury roku 2009. Jsou také autory grafické podoby známých holandských časopisů, jako například Metropolis M nebo De Groene Amsterdammer. Armand Mevis vede Werkplaats Typografie v Arnhemu a Linda Van Deursen je vedoucí katedry grafického designu na Gerrit Rietveld Academy, oba vyučují na School of Art, Yale University, New Haven (USA). a Moritz Küng (CH)Moritz Küng (1961, Luzern, CH) je kurátor výstav a editor, který se ve své práci zaměřuje na průsečíky mezi uměním a architekturou. Od roku 1988 spolupracoval s duem Mevis & Van Deursen při více než třiceti příležitostech, hlavně při tvorbě výstavních katalogů a autorských knih. Žije v Barceloně. , Fraser Muggeridge (GB)Fraser Muggeridge je ředitelem londýnského ateliéru grafického designu Fraser Muggeridge. Je také hostujícím učitelem na katedře Typografie a grafické komunikace, University of Reading, a na Camberwell College of Art v Londýně. V roce 2010 založil Typography Summer School, týdenní letní školu typografie v Londýně určenou pro čerstvé absolventy a profesionály. Aktuálně probíhá v Londýně a New Yorku. , Nina Paim (BR)Nina Paim se narodila roku 1986 v Brazílii, žije a pracuje v Berlíně. Oklikou přes ekonomii a filozofii se dostala ke studiu grafického designu na ESDI v Rio de Janeiro a na Gerrit Rietveld Academy v Amsterdamu. Jejím absolventským projektem byla Escola Alberta, dočasná škola designu, která se konala v Riu od 6. do 11. srpna 2012. Nina se ve své práci zabývá koncepty vedení a spolupráce, často je tedy založena na spolupráci s mnoha dalšími lidmi. Od dokončení studií pracuje samostatně jako grafická designérka s občasnými výlety do oblastí kurátorství, zprostředkovávání a učení. Za svou práci s Corinne Gisel byla v červnu 2013 nominována na Švýcarskou cenu za design (Swiss Design Award). , Barbara Steiner (AT)Barbara Steiner je kurátorka, editorka a autorka, která se zaměřuje na politiku reprezentace, institucionální kritiku / kritičnost, architekturu a výstavy. Mezi lety 2001 a 2011 vedla Galerie für Kunst Zeitgenössische v Lipsku. Stála také u zrodu výroční výtvarné ceny INFORM, která se uděluje grafickým designérům působícím v kontextu grafického designu a umění. Od května 2012 do května 2013 Steiner vedla nadnárodní projekt Europe (to the power of) n, který probíhal v jedenácti městech nejen v Evropské unii. Poté působila jako kurátorka v Castrum Peregrini v Amsterdamu, kde se věnovala především vztahu umění a grafického designu zejména v kontextu jejich sociální a ekonomické propojenosti. , Tom Vandeputte (NL)Tom Vandeputte je spisovatel a teoretik žijící v Londýně a v Amsterdamu. Přednáší kritickou teorii a vede stejně zaměřený program na Sandberg Institute a jako hostující lektor vyučuje na Royal College London. Získal s vyznamenáním titul MREs na London Consortium a aktuálně dokončuje doktorát z filozofie v Centru pro kulturní studia, Goldsmith College. Publikoval v různých knihách a časopisech, včetně Metropolis M a Log. Spolu s Timem Ivisonem byli editory knihy Contestations (Bedford Press, 2013), která se zabývá experimentálními formami vzdělávání a samostatně organizovaným učením mimo akademickou sféru. , Rostislav Vaněk (CZ)Rostislav Vaněk (1945) studoval na SPŠG (1960–1964) a v Ateliéru grafiky a ilustrace prof. Karla Svolinského na VŠUP v Praze (1964–1970). V letech 1971–1976 byl odborným asistentem v Ateliéru užité grafiky a plakátu doc. Eugena Weidlicha na VŠUP, 1976–1985 vedoucím výtvarné redakce nakladatelství Československý spisovatel v Praze a od roku1985 je nezávislým grafickým designérem ve vlastním studiu. V roce 2001 byl jmenován profesorem Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace na VŠUP v Praze, v němž působí dodnes. Stal se zakládajícím členem sdružení Typo& (1974), stál u zrodu TypoDesignClubu (1995), jehož je předsedou. Vytvořil více než 20 československých poštovních známek, z nichž polovina získala ocenění v soutěži Nejkrásnější poštovní známka roku. Významné realizace: orientační systém pražského Metra, vizuální styl hotelů Forum, Palace, Atrium v Praze a Hotel Dvořák v Karlových Varech. Je autorem loga a manuálu Českých aerolinií, včetně grafického řešení všech letadel a pozemní techniky (spolupráce s R. Leszczynskym). Vytvořil vizuální styl Československé obchodní banky, Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky Praha 2000, vizuální styl Mezinárodní konference Identita – Integrita Icograda, Bienále Brno 2002. Graficky upravil více než 1000 knižních titulů. Za svou tvorbu v oblasti grafického designu a vizuální komunikace získal řadu významných ocenění, jako například Sonderpreiss der Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig IBA Leipzig 1977, Cena za výstavní grafiku Praga – Světová výstava poštovních známek 1978, čestné uznání X. Bienále užité grafiky Brno 1982, bronzová medaile Praga, Světová výstava poštovních známek 1988, čestný diplom IBA Leipzig 1989, Achievement Award Icograda na Kongresu Icograda Identita – Integrita Bienále Brno 2002, Vynikající design, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Design Centrum ČR 2003, Cena Organizačního výboru za přínos grafickému designu Bienále Brno 2010.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Sympozium (20.–22.6.2014), OFF Program (Letní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            PODZIMNÍ VYDÁNÍ

            Text: Oliver Klimpel (DE)Oliver Klimpel (narozen v Drážďanech) je grafický designér, který žije v Londýně a vede tam studio Büro International. Podílí se na mnoha designových projektech pro kulturní i komerční sektor, jako například Tate Modern v Londýně, Museum Folkwang v Essenu, Goethe-Institut v Londýně či Taipei Contemporary Art Center. Po letech vyučování na Central Saint Martins College of Art & Design a London College of Communication byl v roce 2008 jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Lipsku, kde vede třídu systémového designu. Everybody's Got to Learn Sometime
            Rozhovory: Výběrová porota, Petr BabákPetr Babák (Laboratoř) „Do soutěže na logo města Brna odevzdal dva návrhy. Jeden obsahoval slogan Brno je zlatá loď a druhým byly přeškrtnuté Hradčany. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Grafického designu a nových médií stejně jako v žižkovském grafickém studiu Laboratoř vládne rukou infantilní rafinovanosti…“ (Michal Nanoru, Živel) , Luna Maurer (NL) & Roel Wouters (NL), Roosje KlapRoosje Klap (1973) po studiích grafického designu na Gerrit Rietveld Academie založila v Amsterdamu grafické studio. Mezioborový designérský přístup jí umožňuje zpochybňovat hranice grafického designu a vytvářet nové formy komunikace. & Niels Schrader (NL)Niels Schrader (1977) studoval komunikační design na Fachhochschule v Düsseldorfu a na Sandberg Institute v Amsterdamu. Jako freelance designér pracoval pro Uwe Loesche a Irmu Boom. V Amsterdamu si založil svoje vlastní studio.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Škola volá! (19.–21.9.), OFF Program (Podzimní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            Tiráž

            Rozhovory: Tomáš Celizna (CZ)Tomáš Celizna (1977) se věnuje grafickému designu zejména ve spojení s novými technologiemi. V letech 2001 až 2005 působil pod hlavičkou dgú. Prostřednictvím Fulbrightova stipendia (2006) absolvoval studium grafického designu na Yale University School of Art v New Haven (MFA, 2008). V současné době žije a pracuje jako nezávislý designér v Amsterdamu, kde také působí jako lektor grafického designu na Gerrit Rietveld Academie. Spolupráce zahrnují, mezi jinými, BAK, basis voor actuele kunst, Utrecht; Graduate School of Design Harvard University, Cambridge; Fakulta Architektury ČVUT, Praha; OASE Journal for Architecture, Rotterdam; Royal Academy of Art, The Hague; Sandberg Instituut, Amsterdam; Stedelijk Museum, Amsterdam a The New Institute, Rotterdam. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu Brno. , Adam Macháček (CZ)Adam Macháček (1980) je grafický designér. Po studiích na VŠUP, Rietveld Akademii v Amsterdamu a Ecal v Lausanne spoluzaložil v roce 2004 studio Welcometo.as, od roku 2011 členem kolektivu 2014 Designers. Zabývá se především navrhováním knih a publikací, ilustrací a identit. Spolupracoval mimo jiné s Moravskou galerií v Brně, Théâtre de Vevey (sezóny 2003–2012), Galerií Rudolfinum, SFMOMA, Chronicle Books, Památníkem národního písemnictví, Domem umění města Brna a dalšími. Pro Bienále Brno inicioval a připravil výstavy Work from Switzerland (2004) a Work from Mars (2006, spolu s Radimem Peškem). Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. Žije a pracuje v Berkeley. & Radim Peško (CZ)Radim Peško je grafický designér žijící a pracujicí v Londýně. Ve své práci se zaměřuje na tvorbu písem, publikací, vizuálních identit a je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. Mezi jeho aktivity se řadí práce pro Moravskou galerii v Brně, Secession ve Vídni, nebo Bedford Press v Londýně. Podílel se na identitách Museum Boijmans v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, či Berlin Biennale 8 mimo jiné. Účast na výstavách zahrnuje Graphic design in production, Minneapolis/New York, nebo Graphic Design Worlds v Triennale Design Museu v Miláně. Pravidelně spolupracuje s Kateřinou Šedou na výtvarných projektech a knihách. V roce 2010 založil a řídí digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry. Je hostujícím lektorem na Gerrit Rietveld Akademii v Amsterodamu a École nationale supérieure des beaux-arts v Lyonu. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. , Kateřina Přidalová (CZ)Kateřina Přidalová (1978) vystudovala dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je publicistkou, kritičkou designu a editorkou webového portálu o designu a vizuální kultuře Designreader.org. Založila blog VizualniKultura.cz, píše pro kulturní časopis A2 a pro Bienálové noviny, spolupracuje s institucí Czechdesign (workshop Grafický design /ne/stárne, 2013).
            Redakce: Martina Tlachová, TC&AM&RP, Miroslava Pluháčková
            Grafická úprava: TC&AM&RP
            Tisk: Tiskárna Didot s. r. o.

            Česko-anglické vydání, 180 × 350 mm, 48 & 32 stran
            Moravská galerie v Brně, 2014

            K dostání

            Obě čísla Bienálových Novin jsou zdarma k dispozici všem návštěvníkům 26. Bienále Brno 2014 a ve vybraných brněnských kavárnách.

          4. /1