1. Mevis & Van Deursen a Moritz Küng

              TC&AM&RP

            2. BB: Jaký máte jako designéři s praxí vztah ke vzdělávání?

              LvD: Učení mi umožňuje dívat se na obor grafického designu z mnohem širší perspektivy a více experimentálně, než je tomu při práci designéra.
              Také mi to umožňuje pracovat se studenty na takových tématech a obsahu, k jakému bych se nejspíš jako designérka vůbec nedostala.

              BB: Oba dva máte rozsáhlé zkušenosti  se vzděláváním – a to nejen díky své dlouhodobé spolupráci s Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu (Linda je ředitelkou oddělení grafického designu), s Werkplaats Typografie v Arnhemu (Armand je vedoucím programu) anebo s Yale University v New Haven (Linda je hostující kritik), ale také díky svým častým návštěvám různých jiných vzdělávacích institucí po celém světě. Myslíte si na základě svých zkušeností, že je stále ještě možné rozlišovat jednotlivé přístupy a „národní styly“?

              LvD: O téhle otázce často přemýšlím. Moji studenti pocházejí z různých koutů světa a zdá se, že se všichni zajímají o určitý vizuální styl.
              Je možné, že tento univerzálně uznávaný styl reprezentuje něco obsahově hlubšího, intelektuálnějšího a experimentálnějšího než jen komerčního?
              Kromě toho se také projevuje potřeba porozumět, odkud se tento jazyk bere. Každý grafický jazyk vzniká v závislosti na jiných kulturních projevech, takže přes určité stylistické prvky, které se objevují všude, kvalitní grafický design odráží (nebo zahrnuje) i něco místního a osobního. Myslím si, že pořád ještě dokážu rozpoznat, zdali něco pochází z Anglie nebo Francie, z Německa či Švýcarska. Ale musím přiznat, že to někdy bývá trochu šok, když vám předloží grafický návrh z nějaké země, kde nemají téměř žádnou tradici, a ten jde dokonale s dobou. Většinou jsou to práce designérů, kteří studovali v zahraničí.
              Řekla bych, že zajímavým případem je také Belgie. Ve srovnání s bohatou historií Nizozemska nebyla Belgie nikdy zemí designu. Nicméně v poslední době se objevilo pár programů a mladých designérů, kteří zanechávají svou stopu a určují způsob, jak se design projevuje. A tak to najednou vypadá, že v Belgii je více místa pro zajímavý design, který by v Nizozemsku zůstával zcela na okraji zájmu.

              AM: Existence různých přístupů a stylů se nedá popřít. Nenazýval bych je přímo „národními“, protože já stejně neuvažuji z hlediska národností ani hranic. V dnešní době práce cestuje stejně tak jako my sami. Ještě si živě vzpomínám, jak Rietveld Academie navštívili Michael a Katherine McCoyovi, když jsme ještě byli na škole (téměř před 28 lety). Oba společně vedli bakalářský program designu na Cranbrook Academy of Arts. Ukázali nám svou práci a pro nás bylo něco úžasného. Otevřeli nám svět úplně jiné designové estetiky, což v ten moment bylo velice inspirující, a navíc velice odlišné od mezinárodního stylu „holandského designu“, který jsme viděli všude kolem sebe. To jen dokazuje, jak moc se od té doby změnilo. Teď už není možné, aby se nám takto odhalovaly nové světy. Máme téměř v přímém přenosu přístup k čemukoliv, nic nezůstvá skryto. Vše je otevřené a veřejné. Ale v rámci jednotlivých škol lze rozpoznat jednotlivé styly, podobně jako tomu bylo na Cranbrooku, protože učitelé a studenti spolu do jisté míry sdílejí stejné školní prostředí. A tak se v sobě navzájem zrcadlí.

              BB: Oba dva jste strávili mnoho let na Gerrit Rietveld Academie, ať už jako studenti či učitelé; mohli byste se ohlédnout zpět a říct nám něco o posunech a změnách ve výuce grafického designu? Troufli byste si spekulovat o tom, kam asi vzdělávání v grafice směřuje?

              LvD: Rozdíly mezi Rietveldem v současnosti a dobou, když jsme tam v 80. letech chodili my, jsou obrovské. Vzpomínám si, že jsme dostávali úplně jiná zadání, odrážející zcela odlišný typ designérské praxe a zájmů. Jedním z nich byl například návrh barevného řešení průmyslového objektu velkých rozměrů (pamatuji si, že jsem si tehdy vybrala letadlo). Také jsme měli za úkol analyzovat reklamy a poznávat určité využívání jazyka. Když se teď ohlédnu zpět, neměla jsem ani tušení, o co v obou těch projektech šlo, ani jak by mi mohly pomoci jako designérce.
              Byli jsme všichni dost neznalí, nevěděli jsme, kam se vydat, a škola nám v tom nijak nepomáhala. Navíc jsme jen málokdy dělali něco skutečného. Úkolů a zadaných projektů bylo jen poskrovnu a sazba nepřipadala vůbec v úvahu, protože byla neuvěřitelně drahá. Vše se změnilo s nástupem počítačů: design ještě nikdy nebyl tak dostupný, a v důsledku toho se změnila i jeho výuka: je teď věcnější, praktičtější a sebereflexivní. Je těžké cokoliv předpovídat. Výuce umění se nikdy nevěnovalo tolik pozornosti jako v posledních deseti letech. Nabídka vzdělání je větší, navíc se objevuje i mnohem více příležitostí, jak se neformálním způsobem učit grafický design. Vzdělání se tak stalo cílem samo o sobě, spíše než systémem umožňujícím naučit se něco jiného.

              AM: Je pro mě dost obtížné mluvit o Gerrit Rietveld Academie, jelikož jsem tam nikdy neučil. Ale jako student jsem si to na té škole moc užil. Nemyslím si, že by se až tak moc změnilo mezi tím, jak si pamatuji svá léta na škole, a jak o vzdělání přemýšlím nebo jak se chovám nyní jako učitel. Středobodem vzdělávání je vždy student. To se nijak nezměnilo od doby, kdy jsem studoval. Učitelé se nám snažili ukázat, že bychom měli sami přicházet s vlastními příběhy. Jejich role pak spočívala hlavně v tom, aby nám pomohli uspořádat si myšlenky tak, abychom neupadli do chaosu. Když uvažuji o sobě jako o učiteli, tak se také snažím svým studentům pomoci vyjádřit, co sami chtějí říct, jak a proč. A v budoucnu? Co k tomu říct, myslím, že to nebude o moc jiné, máme sice jiné nástroje, ale nápady, ty vždy přicházejí zevnitř a reagují na vnějšek. Takže reakce mohou být v budoucnu jiné, ale ani tak si nemyslím, že evoluce pokračuje tak rychle, že bychom za několik generací byli úplně jinými lidskými bytostmi.

              BB: Jako držitelé Grand Prix Bienále Brno za rok 2012 jste dostali pozvání uspořádat výstavu vlastních prací. Rozhodli jste se přizvat svého přítele a dlouholetého spolupracovníka Moritze Künga. Můžete nám říct něco o tom, jak jste výstavu koncipovali?

              LvD: Pro designéra je vždy velmi problematické vystavovat grafický design, o to více, když jde o jeho vlastní práci. S Armandem jsme o tom hodně přemýšleli a nakonec jsme se rozhodli přehodit problém na někoho jiného. Když jsme se zeptali Moritze, odpověděl nám téměř obratem a jeho návrh se nám oběma líbil. Byla to úleva: ano, může to být takhle snadné. Jak je možné, že jsme na něco takového nebyli schopní přijít sami? A jen doufáte, že přesně totéž si říkají lidé, když vy pracujete pro ně.

              AM: Opravdu není jednoduché dělat výstavu sám o sobě. Nejsme zvyklí vystavovat svoji práci a ona taky není určena k vystavování. Takže já, nebo spíše my jsme své úvahy směřovali hlavně k tomu, jak se tomu vyhnout. Jak se s tím poprat a splnit, co se od nás očekává (tedy udělat výstavu), aniž bychom ji udělali. Hodně jsme o tom mluvili, ale naše úvahy se skoro nikam neposouvaly, až na to, že jsme s jistotou věděli, že my sami to vlastně nechceme dělat.
              V jistém momentu Linda zmínila našeho dobrého kamaráda Moritze, který je fantastický kurátor, velmi otevřený ve svém přístupu, nekonvenční myslitel, řekl bych, že je sám spíše tvůrcem a umělcem. Nemusel jsem se ani moc rozmýšlet, byl jsem okamžitě pro. Linda mu napsala email a on během dvou hodin odpověděl s kompletně promyšleným návrhem. Přišel se skvělým nápadem, hodně provokativním a absurdním, ale zároveň do určité míry humorným a ironickým. Má ale víc vrstev a koncepčně je docela zajímavý v tom, co všechno také může znamenat. Nechci o tom prozrazovat příliš mnoho, protože je mnohem hezčí to zažít a nechat publikum, ať samo přemýšlí.

              MK: Důvod, proč mě Linda a Armand přizvali jako kurátora, abych „navrhl“ jejich výstavu v Brně, pravděpodobně souvisí s faktem, že vzájemně spolupracujeme už od konce 80. let; už vytvořili mnoho vizuálních stylů, plakátů, letáků a katalogů k výstavám a sympoziím, které jsem organizoval. Způsob, jakým jsem k tomuto zadání přistoupil, byl zcela prostý a přímočarý, jelikož jsem odjakživa skeptický k tomu, čemu říkám „umění instalace“ – instalace, která přehluší vlastní exponáty – ať už jde o kreativní řešení vitrín, modulární výstavní systémy, barevná pozadí na stěny nebo originální prostorové uspořádání – vždycky preferuji heslo „méně znamená více“ a nebojím se prázdnoty. Vzhledem k tomu, že všechny exponáty Lindy a Armanda se vztahují ke klientům ze světa umění – muzea, umělci, vydavatelé – navrhl jsem zakomponovat tento fakt do prezentace jednoduše tak, že je vše zarámováno (kancelářské potřeby, plakáty a hlavně knihy) a příznačně označeno popiskami nadměrných velikostí. Tím se informace na popiskách (spolupracovníci, rozměry, papír, váha, typ písma, druh tisku atd.) stávají vlastním exponátem: práce samotného grafického designéra.

              BB: Moritzi, pracujete jako kurátor a editor knih, jaký je váš vztah ke grafickému designu?

              MK: Můj otec byl taky grafický designér, a tak jsem se s tímto oborem vždycky cítil úzce spojen, ačkoliv jsem pro něj nikdy neměl to pravé nadání. Během studia architektury na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu mě hodně lákalo oddělení grafického designu, kde jsem se také poznal s Armandem a Lindou. Dobře jsme spolu vycházeli, stali se z nás přátelé a také jsme od té doby spolupracovali na mnoha projektech. Ačkoliv jsem mnohdy nerozuměl jejich rozhodnutím, vždycky mě udivoval jejich neortodoxní přístup. A jelikož jsem hodně pracoval s umělci, měli – alespoň pro mě – úplně stejný status. A to samé platí pro grafický design nebo knihu ve vztahu k výstavě: tiskovina představuje „prostor“ sám o sobě a v mém uvažování je pro mě stejně důležitá jako prostor galerie. Hodně se zajímám o „site-specific“ přístup, reagující na specifika daného kontextu, a proto pro mě grafický design není pouhým sebenaplňujícím proroctvím, ale hraje podle mého názoru roli katalyzátoru a interpreta mezi exponátem a výstavou.

              BB: Jaký byl váš oblíbený předmět ve škole?

              LvD: Když jsme ještě studovali? Milovala jsem každý předmět, který byl dobře vyučován. Je možné, že jsem odjakživa věnovala více pozornosti spíše učitelům?

              AM: Než jsem nastoupil na Gerrit Rietveld Academie, studoval jsem na jiné umělecké škole, na Akademii svatého Joosta v Bredě. Tam jsem poprvé přišel do kontaktu s uměním a s teorií umění. Úplně mě to vzalo. Než jsem šel na uměleckou školu, nikdy jsem nebyl v muzeu moderního umění, ani jsem neznal žádné jiné umělce kromě Dalího nebo Eschera. Neznal jsem galerie, ani jsem nic nevěděl o světě umění, jak funguje a jaký je. Takže jsem se ani neuměl pořádně rozhodnout, co mám dělat, když jsem nastoupil, připadalo mi to všechno stejné, takže jsem nakonec nějak skončil v designovém programu, protože mi přišel méně svazující. Už když jsem nastoupil na školu, mnohem více než design mě přitahovalo umění, a to se nezměnilo dodnes. V úvodním ročníku jsem se snažil napodobit dílo Bena d’Armagnac, se spolužákem jsme sehráli představení, vytvořil jsem miniaturní díla land artu, což byl můj způsob, jak absorbovat vše, co pro mě bylo nové, ale nejvíc mě zaujalo konceptuální umění. Design pro mě odjakživa funguje jako médium, umožňující vyjádřit moje, či naše myšlenky. Nikdy jsem se necítil jako designér pracující v oboru designu. Projekty, na kterých děláme, stále chápu jako způsob tvorby. Dá se tomu samozřejmě říkat design, jelikož působíme v tomto kontextu. Netvrdím, že děláme umění, protože naše práce nežije jako umění, žije jako design. Zároveň si ale také nemyslím, že bych k věcem přistupoval nějak jinak, kdybych se živil jako umělec. Stejná osoba, stejné myšlení, stejné nápady, stejné dílo. Možná by to vypadalo jinak, ale ve své podstatě by nešlo o nic odlišného. Dokonce cítím silnou spojitost mezí tím, co jsem dělal jako dítě, i když jsem ještě nevěděl, že existuje něco, čemu se říká umění, a nápady, se kterými přicházím teď. Zase tolik jsem se nezměnil, jen jsem se naučil lépe řídit své nápady a zájmy a nechat je pracovat pro mě. Je to vše velice přirozené a organické, je to vše jeden proces, tak jako život samotný. Když přijde na to, jak definovat moji činnost, raději ji vnímám jako otevřený prostor, kde se mohou dít věci a kde se vy sami snažíte udělat to své.

            3. Mevis & Van Deursen (NL)

              Armand Mevis (1963, Oirsbeek, NL) a Linda Van Deursen (1961, Aardenburg, NL) si založili svoje grafické studio v nizozemském hlavním městě v roce 1987, když vystudovali amsterdamskou Rietveld Academy. Navrhli grafické řešení mnoha knih pro umělce, jako jsou Rineke Dijkstra (NL), Peter Downsbrough (US), Aglaia Konrad (AT), Walter Niedermayr (IT), Gabriel Orozco (Mex.), Bas Princen (NL), Cerith Wyn Evans (GB) nebo pro architekty jako Delugan Meissl Associated (AT), Christian Kerez (CH), Office Kersten Geers David van Severen (BE) a SANAA (JP); vytvořili mnoho korporátních identit, například pro holandské módní návrháře Victor & Rolf nebo pro město Rotterdam, Evropské město kultury roku 2009. Jsou také autory grafické podoby známých holandských časopisů, jako například Metropolis M nebo De Groene Amsterdammer. Armand Mevis vede Werkplaats Typografie v Arnhemu a Linda Van Deursen je vedoucí katedry grafického designu na Gerrit Rietveld Academy, oba vyučují na School of Art, Yale University, New Haven (USA).
            4. Moritz Küng (CH)

              Moritz Küng (1961, Luzern, CH) je kurátor výstav a editor, který se ve své práci zaměřuje na průsečíky mezi uměním a architekturou. Od roku 1988 spolupracoval s duem Mevis & Van Deursen při více než třiceti příležitostech, hlavně při tvorbě výstavních katalogů a autorských knih. Žije v Barceloně.
          1. Publikace

            Bienálové Noviny

            letní a podzimní vydání

          2. Obsah

          3. LETNÍ VYDÁNÍ

            Rozhovory: Åbäke (GB)Francesco Spampinato poprvé uslyšel slovo Åbäke v roce 2002 v souvislosti s elektronickou hudbou Kitsuné, což je také typicky pařížská modní značka. Kitsuné je však jen jedna galaxie – vedlejší a ani ne zrovna typická – z Åbäke vesmíru, Londýnského designového studia, za nímž se skrývají Patrick Lacey, Benjamin Reichen, Kajsa Ståhl a Maki Suzuki. Absolventi Royal College of Art svoji činnost zahájili roku 2000 – od té doby se mezi jejich zákazníky počítají například British Council a Serpentine Gallery, spolupracovali s módními návrháři, jako je Hussein Chalayan a Maison Martin Margiela, s umělci, jako například Ryan Gander, Johanna Billing a Martino Gamper, i s kapelami, například Air a Daft Punk.

            Jak napovídá samotný název, Åbäke, což je švédské slovo pro něco velkého a těžkopádného, Francesco se domnívá, že skupina nese tíhu zakázkového designu jen proto, aby se zdokonalila v chápání pravidel a konvencí, které jindy velmi ráda dekonstruuje. Åbäke stojí také za meta-designovými projekty, které jsou nezávislé, transdisciplinární, přísně kolektivní a často participativní: digitální platforma pro dialog v architektuře Sexymachinery (2000–2008), relační kulinářských akce v Trattorii (2003), nakladatelský projekt Dent-De-Leone (2009), propaganda imaginárního Victoria & Alferd muzea (2010), a špionážní agentura Åffice Suzuki (2010).

            Åbäke neustále přitahuje pozornost uměleckého světa: svými projekty, z nichž většina rozhodně nesplňuje kritérium funkčnosti, vyvolávají otázky o tom, jak design vyjadřuje formy kulturního transferu. Nedílnou součástí jejich činnosti je také publikování, kurátorství, přednášení a vedení workshopů. Takže když Spampinato skupinu požádal, aby se stala součástí jeho knihy o uměleckých skupinách, Åbäke s tím souhlasili, pokud Francesco na oplátku napíše tento medailon a vloží do něj sebe, aby nebyl „bezautorský“, ve třetí osobě, čímž zpochybní roli kritika a podmínky, za kterých běžně spojuje intelektuální hodnoty a kulturní jevy.
            , Sulki & Min Choi (KR)Sulki & Min jsou grafičtí designéři z korejského Soulu. Sulki Choi vystudovala komunikační design na Chungang University (Jižní Korea) a Min Choi na Seoul National University (tamtéž). Oba získali magisterský titul v oboru grafického designu na Yale University, New Haven, USA. V letech 2003–2005 se věnovali výzkumu na Jan van Eyck Academie v nizozemském Maastrichtu. Od svého návratu do Soulu pracují Sulki & Min převážně v kulturní sféře; spolupracují s institucemi i s jednotlivci na vytváření jednotného vizuálního stylu, marketingových materiálů a publikací. V roce 2006 uspořádali svoji první samostatnou výstavu v Gallery Factory v Soulu a získali za ni výroční uměleckou cenu, kterou uděluje organizace Arts Council Korea. Účastnili se mnoha kolektivních výstav, které pořádal spolek Frankfurter Kunstverein, Moravská galerie v Brně, Bienále grafického designu v Ningbo, Projekt umění ve veřejném prostoru v Anyang, Centrum umění v Arko, Platform Seoul, Muzeum moderního umění v Gyeonggi, CCA Wattis Institute for Contemporary Arts v San Francisku, Walker Art Center v Minneapolisu a další. Vytvářejí a vydávají knihy ve svém vlastním vydavatelství Specter Press a často přitom spolupracují se současnými korejskými výtvarnými umělci a spisovateli. Sulki & Min pracovali jako grafičtí designéři pro BMW Guggenheim Lab, společný projekt Guggenheimovy nadace a BMW, po celé tři roky, kdy fungovala v New Yorku, Berlíně a Bombaji, a vytvořili pro ni interaktivní systém grafické identity založený na participaci online. V roce 2013 se Min Choi stal vedoucím kurátorem mezinárodního typografického bienále Typojanchi v Soulu. Oba se věnují výuce grafického designu a typografie – Sulki Choi na Kaywon School of Art & Design a Min Choi na University of Seoul. , Koenraad Dedobbeleer (BE)Koenraad Dedobbeleer je umělec, příležitostný kurátor a amatérský vydavatel z Bruselu, Belgie. Většinu svého času tráví v evropské metropoli, kde žije s manželkou, neméně vynikající umělkyní Valérií Mannaerts, a s dcerou Claude Konrad Mannaerts.

            Mezi jeho nedávné výstavy patří mimo jiné například: Gusiform Gyros v Lisson Gallery; London Weather Permitting, 9. Bienále do Mercosul, Porto Alegre; Hearsay, Rumours, Bed-sit Dreamers and Art Begins Today v Galerii Micheline Szwajcer; The Desperate, Furiously Positive Striving of People Who Refuse to Be Dismissed v Extra City Kunsthal, Antwerp; Der Brancusi Effect, Kunsthalle Wien, Vídeň.

            Nedávno vydal spolu s Roma Publications of Amsterdam knihu Compensating Transient Pleasurable Excitations a s Krisem Kimpe připravili putovní přednášku (UP) BAR, kterou poprvé uvedli loni v březnu v La Loge v Bruselu.
            , Linda Dostálková (CZ)Založila studio The Bestseller Creative Platform (společně se sestrou Danielou Dostálkovou, v r. 2005). Vede ateliér grafického designu Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Studuje na Werkplaats Typografie v Arnhemu. V roce 2003 absolvovala scénografii na Janáčkově akademii múzických umění, mezi lety 2001 – 03 studovala nová média na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a v r. 2000 – 01 na fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Koncepce její práce vychází zejména ze studia dramatických umění. Zabývá se implikací scénických postupů do grafického a expozičního designu. , Kurt Finsten (DK)Historik umění a architekt. Pracuje v oblasti grafického designu, je také osvětlovač a malíř. Od roku 1991 je ředitelem Krabbesholm Højskole, dánské umělecké školy zaměřené na umění, fotografii, architekturu, design a grafický design. , Rudy Guedj (FR)Rudy Guedj je francouzský grafický designér žijící v Amsterdamu. V roce 2013 absolvoval Gerrit Rietveld Academii. Jeho vlastní tvorba i práce na zakázku často vychází z kresby. Výsledkem jsou narativy, typografické nebo abstrahující znaky. Zajímají ho také systémy čtení a možnosti linie. , Elisabeth Klement (EE)Elisabeth Klement (1987) je grafická designérka žijící v Amsterdamu. V současné době pracuje na katedře grafického designu Rietveld Academie. Spolu s Laurou Pappa organizuje každoroční letní školu Asterisk v Tallinnu. & Pieter Verbeke (BE)Pieter Verbeke (1982) je organizátor uměleckých akcí žijící v Amsterdamu. Pracuje jako knihovník na Gerrit Rietveld Academie, pořádá výstavy a připravuje projekty související se sběratelstvím a publikováním v oblasti umění. Od roku 2011 spolu provozují umělecké knihkupectví a výstavní prostor San Serriffe v Amsterdamu. , Vladimír Kokolia (CZ)Prof. Vladimír Kokolia (* 27. listopadu 1956, Brno) je malíř. Žije a pracuje ve Veverských Knínicích a Praze. Studium na AVU ukončil v roce 1981. Uspořádal kolem 90 samostatných výstav a podílel se na třech stovkách společných výstav, mj. na Documenta IX v Kasselu. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro autora do 35 let. Od roku 1992 vede ateliér Grafika II na Akademii výtvarných umění v Praze, poslední tři roky působí navíc ve funkci studijního prorektora. Od poloviny 80. do poloviny 90. let byl zpěvákem a textařem alternativního rockového tria E. Více než čtvrtstoletí se věnuje tradičnímu čínskému taiji rodiny Chen. Kokoliovy výsledky v kompostování byly v roce 2007 oceněny titulem Miss kompost ČR. V roce 2012 získal Cenu od Dalibora Chatrného pro výtvarného umělce nad 35 let. , Joris Kritis (BE)Joris Kritis (1983) studoval grafický design na akademii Sint-Lucas v Ghentu a v roce 2008 absolvoval postgraduální program Werkplaats Typografie v Arnhemu. Od roku 2009 působí jako nezávislý grafický designer.

            Mezi lety 2009 a 2011 byl spolu s Julií Peeters autorem grafické úpravy časopisu pro současné umění Metropolis M, v roce 2010 společně zpracovali novou podobu identity Beursschouwburg v Bruselu, která získala cenu veřejnosti v soutěži Cobra Power of Print.

            Mezi klienty patří The Royal Museum of Fine Art, Brussels, Contour, Mechelen, the Appel Curatorial Programme, Amsterdam, ROMA Publications, OFFICE Kersten Geers David Van Severen, Canadian Centre for Architecture, Piet Zwart Institute, Architecture Workroom Brussels, BOZAR, Brussels, If I Can’t Dance …, Amsterdam, Elisa Platteau Gallery, EPFL, Lausanne, The Flemish Architecture Institute, a další.

            V roce 2012 byla jeho práce vybrána do Mezinárodní přehlídky 25. Bienále Brno, a s publikací Changing Cultures of Planning získal cenu Prix Fernand Baudin, a brozovou medaili v soutěži Most Beautiful Book of the World v Leipzigu. Úprava publikace The Flanders Architectural Review 2012 byla vybrána mezi nejlépe upravené knihy v přehlídce Best Designed Books v Holandsku.

            Od roku 2011 pravidelně vyučuje na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Vedl též workshopy na školách v Ghentu, Oranjenstadtu a Talinnu.
            , James Langdon (GB)James Langdon je nezávislý designér. Je jedním ze šesti ředitelů galerie Eastside Projects v Birminghamu ve Velké Británii, kterou vedou sami umělci; je také zakladatelem putovní školy School for Design Fiction. V roce 2012 mu lipská Galerie für Kunst Zeitgenössische udělila Mezinárodní ocenění za konceptuální design Inform. Jako designér spolupracoval s mnoha umělci a institucemi, mimo jiné s Book Works, Londýn; Sternberg Press, Berlín; Contemporary Art Gallery, Vancouver; a OCA, Oslo. Mezi jeho kurátorské aktivity patří „Arefin & Arefin: The Graphic Design of Tony Arefin“, Ikon Gallery, Birmingham, Velká Británie (2012); „Construction School“, Kunstverein, Amsterdam, Nizozemsko (2012); „In:quest of Icarus“ Normana Pottera, Stedelijk Museum, Amsterdam, Nizozemsko (2012); a „Book Show“, Eastside Projects, Birmingham, Velká Británie (2010). Přednáší na institucích v mnoha zemích světa, například v Konstfack, Stockholm, Švédsko; Camberwell College of Arts, Londýn, Velká Británie; Werkplaats Typografie, Arnhem, Nizozemsko; HFG Karlsruhe, Karlsruhe, Německo; a Jan van Eyck Academie, Maastricht, Nizozemsko. , Radana Lencová (CZ)Studovala na VŠUP v Praze (1994–2000), následně v doktorském studiu na stejné škole (2002–2005). Věnuje se grafickému designu a výtvarným experimentům kombinujícím písmo, světlo a tanec (projekt Přeměna odpadu – proměna duše). V současné době se zabývá grafickou úpravou knih a volnou kaligrafií (projekt Linie dechu). Obdržela několik ocenění, např. Cenu Alfonse Muchy, Bienále Brno (1998), Nejkrásnější české knihy aj. , Mikuláš Macháček (CZ)Grafický designér, studoval na VŠUP v Praze a ABK v Maastrichtu. Po pracovní stáži ve Studiu Dumbar (Den Haag, NL) byl osm let členem Studia Najbrt (Praha, CZ). V roce 2011 založili společně se Šárkou Zíkovou studio zetzetzet. Zabývají se grafickým, interiérovým a produktovým designem. Mikuláš Macháček vede třetím rokem Ateliér grafického designu 2 na FaVU v Brně. , Mevis & Van Deursen (NL)Armand Mevis (1963, Oirsbeek, NL) a Linda Van Deursen (1961, Aardenburg, NL) si založili svoje grafické studio v nizozemském hlavním městě v roce 1987, když vystudovali amsterdamskou Rietveld Academy. Navrhli grafické řešení mnoha knih pro umělce, jako jsou Rineke Dijkstra (NL), Peter Downsbrough (US), Aglaia Konrad (AT), Walter Niedermayr (IT), Gabriel Orozco (Mex.), Bas Princen (NL), Cerith Wyn Evans (GB) nebo pro architekty jako Delugan Meissl Associated (AT), Christian Kerez (CH), Office Kersten Geers David van Severen (BE) a SANAA (JP); vytvořili mnoho korporátních identit, například pro holandské módní návrháře Victor & Rolf nebo pro město Rotterdam, Evropské město kultury roku 2009. Jsou také autory grafické podoby známých holandských časopisů, jako například Metropolis M nebo De Groene Amsterdammer. Armand Mevis vede Werkplaats Typografie v Arnhemu a Linda Van Deursen je vedoucí katedry grafického designu na Gerrit Rietveld Academy, oba vyučují na School of Art, Yale University, New Haven (USA). a Moritz Küng (CH)Moritz Küng (1961, Luzern, CH) je kurátor výstav a editor, který se ve své práci zaměřuje na průsečíky mezi uměním a architekturou. Od roku 1988 spolupracoval s duem Mevis & Van Deursen při více než třiceti příležitostech, hlavně při tvorbě výstavních katalogů a autorských knih. Žije v Barceloně. , Fraser Muggeridge (GB)Fraser Muggeridge je ředitelem londýnského ateliéru grafického designu Fraser Muggeridge. Je také hostujícím učitelem na katedře Typografie a grafické komunikace, University of Reading, a na Camberwell College of Art v Londýně. V roce 2010 založil Typography Summer School, týdenní letní školu typografie v Londýně určenou pro čerstvé absolventy a profesionály. Aktuálně probíhá v Londýně a New Yorku. , Nina Paim (BR)Nina Paim se narodila roku 1986 v Brazílii, žije a pracuje v Berlíně. Oklikou přes ekonomii a filozofii se dostala ke studiu grafického designu na ESDI v Rio de Janeiro a na Gerrit Rietveld Academy v Amsterdamu. Jejím absolventským projektem byla Escola Alberta, dočasná škola designu, která se konala v Riu od 6. do 11. srpna 2012. Nina se ve své práci zabývá koncepty vedení a spolupráce, často je tedy založena na spolupráci s mnoha dalšími lidmi. Od dokončení studií pracuje samostatně jako grafická designérka s občasnými výlety do oblastí kurátorství, zprostředkovávání a učení. Za svou práci s Corinne Gisel byla v červnu 2013 nominována na Švýcarskou cenu za design (Swiss Design Award). , Barbara Steiner (AT)Barbara Steiner je kurátorka, editorka a autorka, která se zaměřuje na politiku reprezentace, institucionální kritiku / kritičnost, architekturu a výstavy. Mezi lety 2001 a 2011 vedla Galerie für Kunst Zeitgenössische v Lipsku. Stála také u zrodu výroční výtvarné ceny INFORM, která se uděluje grafickým designérům působícím v kontextu grafického designu a umění. Od května 2012 do května 2013 Steiner vedla nadnárodní projekt Europe (to the power of) n, který probíhal v jedenácti městech nejen v Evropské unii. Poté působila jako kurátorka v Castrum Peregrini v Amsterdamu, kde se věnovala především vztahu umění a grafického designu zejména v kontextu jejich sociální a ekonomické propojenosti. , Tom Vandeputte (NL)Tom Vandeputte je spisovatel a teoretik žijící v Londýně a v Amsterdamu. Přednáší kritickou teorii a vede stejně zaměřený program na Sandberg Institute a jako hostující lektor vyučuje na Royal College London. Získal s vyznamenáním titul MREs na London Consortium a aktuálně dokončuje doktorát z filozofie v Centru pro kulturní studia, Goldsmith College. Publikoval v různých knihách a časopisech, včetně Metropolis M a Log. Spolu s Timem Ivisonem byli editory knihy Contestations (Bedford Press, 2013), která se zabývá experimentálními formami vzdělávání a samostatně organizovaným učením mimo akademickou sféru. , Rostislav Vaněk (CZ)Rostislav Vaněk (1945) studoval na SPŠG (1960–1964) a v Ateliéru grafiky a ilustrace prof. Karla Svolinského na VŠUP v Praze (1964–1970). V letech 1971–1976 byl odborným asistentem v Ateliéru užité grafiky a plakátu doc. Eugena Weidlicha na VŠUP, 1976–1985 vedoucím výtvarné redakce nakladatelství Československý spisovatel v Praze a od roku1985 je nezávislým grafickým designérem ve vlastním studiu. V roce 2001 byl jmenován profesorem Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace na VŠUP v Praze, v němž působí dodnes. Stal se zakládajícím členem sdružení Typo& (1974), stál u zrodu TypoDesignClubu (1995), jehož je předsedou. Vytvořil více než 20 československých poštovních známek, z nichž polovina získala ocenění v soutěži Nejkrásnější poštovní známka roku. Významné realizace: orientační systém pražského Metra, vizuální styl hotelů Forum, Palace, Atrium v Praze a Hotel Dvořák v Karlových Varech. Je autorem loga a manuálu Českých aerolinií, včetně grafického řešení všech letadel a pozemní techniky (spolupráce s R. Leszczynskym). Vytvořil vizuální styl Československé obchodní banky, Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky Praha 2000, vizuální styl Mezinárodní konference Identita – Integrita Icograda, Bienále Brno 2002. Graficky upravil více než 1000 knižních titulů. Za svou tvorbu v oblasti grafického designu a vizuální komunikace získal řadu významných ocenění, jako například Sonderpreiss der Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig IBA Leipzig 1977, Cena za výstavní grafiku Praga – Světová výstava poštovních známek 1978, čestné uznání X. Bienále užité grafiky Brno 1982, bronzová medaile Praga, Světová výstava poštovních známek 1988, čestný diplom IBA Leipzig 1989, Achievement Award Icograda na Kongresu Icograda Identita – Integrita Bienále Brno 2002, Vynikající design, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Design Centrum ČR 2003, Cena Organizačního výboru za přínos grafickému designu Bienále Brno 2010.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Sympozium (20.–22.6.2014), OFF Program (Letní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            PODZIMNÍ VYDÁNÍ

            Text: Oliver Klimpel (DE)Oliver Klimpel (narozen v Drážďanech) je grafický designér, který žije v Londýně a vede tam studio Büro International. Podílí se na mnoha designových projektech pro kulturní i komerční sektor, jako například Tate Modern v Londýně, Museum Folkwang v Essenu, Goethe-Institut v Londýně či Taipei Contemporary Art Center. Po letech vyučování na Central Saint Martins College of Art & Design a London College of Communication byl v roce 2008 jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Lipsku, kde vede třídu systémového designu. Everybody's Got to Learn Sometime
            Rozhovory: Výběrová porota, Petr BabákPetr Babák (Laboratoř) „Do soutěže na logo města Brna odevzdal dva návrhy. Jeden obsahoval slogan Brno je zlatá loď a druhým byly přeškrtnuté Hradčany. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Grafického designu a nových médií stejně jako v žižkovském grafickém studiu Laboratoř vládne rukou infantilní rafinovanosti…“ (Michal Nanoru, Živel) , Luna Maurer (NL) & Roel Wouters (NL), Roosje KlapRoosje Klap (1973) po studiích grafického designu na Gerrit Rietveld Academie založila v Amsterdamu grafické studio. Mezioborový designérský přístup jí umožňuje zpochybňovat hranice grafického designu a vytvářet nové formy komunikace. & Niels Schrader (NL)Niels Schrader (1977) studoval komunikační design na Fachhochschule v Düsseldorfu a na Sandberg Institute v Amsterdamu. Jako freelance designér pracoval pro Uwe Loesche a Irmu Boom. V Amsterdamu si založil svoje vlastní studio.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Škola volá! (19.–21.9.), OFF Program (Podzimní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            Tiráž

            Rozhovory: Tomáš Celizna (CZ)Tomáš Celizna (1977) se věnuje grafickému designu zejména ve spojení s novými technologiemi. V letech 2001 až 2005 působil pod hlavičkou dgú. Prostřednictvím Fulbrightova stipendia (2006) absolvoval studium grafického designu na Yale University School of Art v New Haven (MFA, 2008). V současné době žije a pracuje jako nezávislý designér v Amsterdamu, kde také působí jako lektor grafického designu na Gerrit Rietveld Academie. Spolupráce zahrnují, mezi jinými, BAK, basis voor actuele kunst, Utrecht; Graduate School of Design Harvard University, Cambridge; Fakulta Architektury ČVUT, Praha; OASE Journal for Architecture, Rotterdam; Royal Academy of Art, The Hague; Sandberg Instituut, Amsterdam; Stedelijk Museum, Amsterdam a The New Institute, Rotterdam. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu Brno. , Adam Macháček (CZ)Adam Macháček (1980) je grafický designér. Po studiích na VŠUP, Rietveld Akademii v Amsterdamu a Ecal v Lausanne spoluzaložil v roce 2004 studio Welcometo.as, od roku 2011 členem kolektivu 2014 Designers. Zabývá se především navrhováním knih a publikací, ilustrací a identit. Spolupracoval mimo jiné s Moravskou galerií v Brně, Théâtre de Vevey (sezóny 2003–2012), Galerií Rudolfinum, SFMOMA, Chronicle Books, Památníkem národního písemnictví, Domem umění města Brna a dalšími. Pro Bienále Brno inicioval a připravil výstavy Work from Switzerland (2004) a Work from Mars (2006, spolu s Radimem Peškem). Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. Žije a pracuje v Berkeley. & Radim Peško (CZ)Radim Peško je grafický designér žijící a pracujicí v Londýně. Ve své práci se zaměřuje na tvorbu písem, publikací, vizuálních identit a je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. Mezi jeho aktivity se řadí práce pro Moravskou galerii v Brně, Secession ve Vídni, nebo Bedford Press v Londýně. Podílel se na identitách Museum Boijmans v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, či Berlin Biennale 8 mimo jiné. Účast na výstavách zahrnuje Graphic design in production, Minneapolis/New York, nebo Graphic Design Worlds v Triennale Design Museu v Miláně. Pravidelně spolupracuje s Kateřinou Šedou na výtvarných projektech a knihách. V roce 2010 založil a řídí digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry. Je hostujícím lektorem na Gerrit Rietveld Akademii v Amsterodamu a École nationale supérieure des beaux-arts v Lyonu. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. , Kateřina Přidalová (CZ)Kateřina Přidalová (1978) vystudovala dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je publicistkou, kritičkou designu a editorkou webového portálu o designu a vizuální kultuře Designreader.org. Založila blog VizualniKultura.cz, píše pro kulturní časopis A2 a pro Bienálové noviny, spolupracuje s institucí Czechdesign (workshop Grafický design /ne/stárne, 2013).
            Redakce: Martina Tlachová, TC&AM&RP, Miroslava Pluháčková
            Grafická úprava: TC&AM&RP
            Tisk: Tiskárna Didot s. r. o.

            Česko-anglické vydání, 180 × 350 mm, 48 & 32 stran
            Moravská galerie v Brně, 2014

            K dostání

            Obě čísla Bienálových Novin jsou zdarma k dispozici všem návštěvníkům 26. Bienále Brno 2014 a ve vybraných brněnských kavárnách.

          4. /1